Byzmag

Miloš Kříž

Vystudoval MBA na Nottingham Trent University. Prošel několika firmami na pozicích v top-managementu. V současné době pracuje na pozici generálního ředitele společnosti Kili, s.r.o. Je pravidelným účastníkem SAMBA akcí.

Jste absolventem MBA programu na Nottingham Trent Univerzity. Jak zpětně hodnotíte tento MBA program a v čem Vám byl největším přínosem?

Komplexnost a provázanost. V době, kdy jsem MBA studoval (2003-2005) byl program sestaven tak, že jednotlivé moduly na sebe hodně „viděly“. Nový modul rozšiřoval, doplňoval a navazoval na předchozí. Tedy pokud si položím otázku, co se stane když, tak odpovídám z mnoha úhlů pohledů a provázaně v jednotlivých disciplínách.

Zároveň jste členem spolku SAMBA ( Spolek Absolventů MBA) a pravidelně se účastníte jejich akcí. Co Vás přimnělo se stát členem spolku SAMBA?

Členem spolku SAMBA jsem rád. Informaci mi dal Jirka Slezák a nepravidelně, ale rád, setkání navštěvuji.

Co Vám osobně přináší společenské akce spolku SAMBA?

Je to inspirace. Myslím, že je dobré vědět, jaký je vývoj v jiných oborech. Kterým směrem se ubirájí myšlenky pozvaných hostů. A to hostů velmi zajímavých. Zároveň se rád setkám i s ostaními členy a oranizátory.

A znovu, informace, které získám, se snažím utřídit a provázat se svými znalostmi, informacemi a zkušeností. Většinou se to snažím i využít, alespoň z části, ale využít, pro svůj rozvoj.

Více než 15 let se pohybujete na top-managerských pozicích ve významných firmách.Když se podiváte zpět, co se vám podařilo a jak vnímáte vývoj firem na českém trhu z pohledu konkurenceschopnosti?

Myslím, že se mi podařilo poměrně dost věcí. Tou základní bylo překonat sám sebe a své pochybnosti a pocity. Začít věci zkoušet i za cenu neúspěchů a nezdarů. Každý nezdar byl pro mě inspirací a motivací udělat to příště jinak a lépe. Čas ukázal, že je to dobrá cesta. Naučil jsem se hodně naslouchat, o věcech přemýšlet, nebojím se rizika, ale snažím se ho minimalizovat.

Když někde čtu slova konkurenceschopnost českých firem, tak většinou ve spojení na globálním trhu, v evropském měřítku … Já ale sdílím názor, který má múj kolega a další jednatel Ing. Jenčo, že konkurenceschopnost je uvnitř firem. Věci, které nemůžu ovlivnit, kurz koruny, dotace a granty, korupci, atd, prostě neřeším. Zajímám se pouze tím, co ovlivnit mohu, a to jsou procesy uvnitř firmy. Zájímám se tedy především firmou a jejím zlepšováním. Pokud toto budu dělat, tak dokáže jakákoliv česká firma uspět na trhu, ať lokálním, českém, evropském nebo globálním.

Prošel jste si několika firmami až jste zakotvil ve společnosti Kili, s.r.o. Co bylo tím impulzem využít této výzvy?

Nabídka a shoda náhod. Doporučil mě již zmíněný kolega Jenčo. Zároveň jsem v minulosti již pro našeho současného vlastníka pracoval a strukturou podobnou společnost jsem již vedl před Kili.

Pak to byla samozřejmě škála osobních podnětů. Zvládnu to? Tedy hlavně i chuť si dokázat, že ano.

Je řízení společnosti Kili, s.r.o. něčím výjimečným?

Nevím, zda-li vyjímečný, ale jsme orientování na proces. Tedy moc neřešíme oddělení a úseky. Zajímá nás jen celý proces obchodního případu, tedy období před objednávkou až po peníze na účtu resp. vyřešení reklamace. Tedy se snažíme minimalizovat neznámé veličiny. Máme popsané procesy na obchodních centrech. Máme popsané manuály nákupu, prodejců, manažerů. Máme perfektní procesy vymáhání pohledávek, práce obchodního zástupce, crm v provázanosti na detailní rozpad zákazníka dle produktů, pohledávak, odběrů v časové řadě, atd. Samozřejmě je tam mnohem více a vše se snažíme v čase postupně zlepšovat.

Co se Vám podařilo za působení ve společnosti Kili, s.r.o.?

Lze to lehce kvantifikovat tžbami, ze 730 mil Kč v roce 2010  na cca 1 miliardu letos, ziskem, ale i počtem zaměstnanců, který je o pouhých 10 vyšší než v roce 2010. Pohledávky při tak razantním nárůstu tržeb máme o 35 mil Kč nižší, skladové zásoby o 20 milionů Kč nižší, a to máme o 1500 položek na skladu více. Na druhou stranu, v této oblasti nás čeká veliká investice do skladování a logistiky a další rozšířování počtu položek běžně skladem, ale i nárůst zásob v korunách. Tedy se nám povedlo firmu provést restrukturalizací a zároveň ji již nasměřovat do fáze rozvoje. Růst ale je rovněž poměrně náročný, mnohdy náročnější než restrukturalizace.

A pak je to, co jsem popisoval výše. Máme svůj proces a ten zlepšujeme. Máme nových 60% zaměstnaců. Proto jsme vybudovali svoji vlastní Kili akademii, kterou jsme zaměřili na tři věci – zaškolení nově příchozích lidí do firmy, proškolování stávajích zaměstnanců a interní audit procesů na obchodních centrech.

Nyní řešíme i akvizice a další rozvoj směrem do míst, kde nepůsobíme.

Čím se společnost Kili, s.r.o. zabývá?

Obecně prodáváme sortiment na výrobu nábytků a interiéry, tedy plošné materiály – dřevotřískové desky, pracovní desky, OSB,lesklé desky, … k nim hrany a dále pak kování, dvěře, stavební a truhlářské řezivo, palubky.

Máme dvanáct obchodních center, především v jižní části ČR. Našim zákazníkem jsou truhláři a výrobci nábytku.

Jaký je Váš stěžejní produkt?

Složitá otázka. Nejvíce prodáváme laminovaných dřevotřískových desek jak v penězích, tak nám zabírají nejvíce místa na skladu. Nicméně stěžejní je, prodat k deskám i ostatní sortimet, hrany a kování. Tedy podstatné je, aby celá kuchyň či obývací pokoj byl sestaven z komponentů koupených v Kili.

Proč by si zákazníci měli vybrat právě Vás?

Máme dobrý servis. Úmíme poradit a pomoci. A snažíme se udělat vše co nejrychleji. Jako jedno z nejdůležitěch míst v Kili vidíme prodejnu či dispečink, tedy místa kontaktu se zákazníkem, kterého jsem již výše definoval.

V čem je tedy Vaše přidaná hodnota oproti konkurenci?

Servis, ochota a vstřícnost.

Kam směřuje rozvoj Vaší společnosti?

Nyní se nacházíme na pomyslném vrcholu. Než se budeme dále rozvíjet, tak si musíme zajistit zázemí. Tedy musíme investovat do skladování a logistiky. Dále pak bychom se chtěli posunout do těch částí ČR, kde zatím nejsme zastoupení. Samozřejmě, že k tomu potřebujeme kvalitní lidi, tedy chceme dále školit a zlepšovat prodejní, ale i ostatní, dovednost našich zaměstnanců.

Jaké výzvy na Vás čekají ve Vašem oboru?

Co je můj obor, ředitelování nebo prodej desek? Náš obor se stejně jako ostatní mění.Od jednoduchých prodejů „bílých“ desek se přešlo k designově zajímavým deskách.Mění se rychlost dodání. Do budoucna čekáme ještě větší tlak na logistiku a přechod prodejů od desek k polotovarům, ze který bude snadné sestavit nábytek.Tedy budou se přidávat procesy před a za stávající proces, který máme v řetězci.

Jste velmi pracovně vytížený. Jakým způsobem relaxujete?

Tak na to jsem v minulém období moc nemyslel, až se mi to vymstilo. Pokud mám volno, snažím se být s rodinou.

Od dětství hodně sportuju, závodně jsem dělal baketbal, běhal na lyžích a běhal. To mi přináší největší odpočinek. Specielně běh. To teď moc nejde, tak alespoň chodím, jezdím na běžkách i sjezdovkách, na kole.Dříve jsem i trénoval basketbal, ale na to už taky není čas.

Pak jsem taky naruživý čtenář všeho, co mi příjde do ruky. A občas jdu na koncert. Letos pěkný, v podstatě komorní, byl Brian May s Kerry Ellis ve Zlíně. Poněkud větší party byl koncert AC/DC s Axlem Rosem v Praze.

Prozraďte našim čtenářům, jaká je Vaše cesta k úspěchu?

Neznám definici úspěchu. Pro mě je podstatné být na své cestě slušný a čestný. Ráno se v klidu dívám do zrcadla a pořád jsem to já. A je mi i jedno, jestli si to myslí jiní nebo ne.Věřím v „trestný bumerang“, tady pokud bych udělal něco špatné a v rozporu s mym přesvědčením, tak se mi to vrátí, ale znásobené. Jako bumerang, hodíte a on si Vás najde.

Pak si taky uvědomuji svoji nedůležitost. Dostávám poměrně mnoho pozvánek na různé akce, spousta lidí volá a zve mě všude možně. Nicméně nezvou mě, Miloše Kříže, ale židli na které sedím. Až si tam sedne někdo jiný, tak budou zvát jeho. Snažím se tedy, aby mě ta židle nezměnila, ale zároveň aby mě poučila pro další cestu.

Podstatná je ta cesta. Tedy jdu po cestě, kde jsou milníky, které si definuji, a pak i křižovatky. Tedy milníky ukazují, že cesta úspěšně ubíhá a křižovatky mě nutí přemýšlet kam se dát. Po afaltce, nebo lesem? Po rovince, nebo do kopce?

A potom je to víra a je jedno, zda-li v Boha, Osud, Vesmír či sám v sebe. Věřím tedy tomu, že na křižovatce vyberu správnou cestu. Věřím v to, že na mé cestě jsou i moje milníky, které tam očekávám. A také věřím tomu, že pokud odbočím, tak tam bude ještě lepší cesta, než o které jsem kdy snil. Když jsem skončil v roce 2010, tak jsem sbalil batoh a vyrazil na 300 km dlouhou cestu po Svatojakubské potní cestě. Velmi poučné.

Jak jsem zmínil, jsem vášnivý čtenář, a tak mě ovlivnily Čtyři dohody, Síla pozitivního myšlení, Život po životě, Bible, Indigový svět,lehce čtivé knihy o kvantové fyzice a velmi důležité knihy jsou pro mě dětské a ilustrované Bible a Kam se poděl můj sýr, pro děti, kde je ta klíčová věta:“ Co bych dělal, kdybych se nebál?“

Děkujeme za rozhovor.

Text: Redakce

Foto: Archiv



Partneři