Byzmag

Michal Svoboda

Vystudoval VUT Brno fakultu technologie kůže, plastů a gum ve Zlíně. Fakulta se specializovala na technické vzdělání odborníků pro výrobu bot, kůže, plastů a pryže. Po vystudování nastoupil do společnosti SNAHA Brtnice. Po desetileté praxi změnil zaměstnání a do dnešního dne pracuje ve společnosti Huhtamaki.

Vaše studium se specializovalo na technologie materiálů kůže, plastů a pryže. Byl to ten obor, který jste chtěl studovat?

Ano, tento obor jsem si vybral, protože spojoval můj zájem o přírodní vědy s tím, že jsem chtěl umět něco tvořit a také možnosti uplatnění, které byly na Vysočině v tomto ohledu velmi zajímavé.  

Měl jste možnost při studiu si vyzkoušet získané vědomosti v praxi?

V tomto byla tato škola velmi dobrá hlavně díky své poloze, protože většinu technologií, které jsme probírali bylo možné najít v bezprostředním okolí a také si je osahat na praxích a brigádách. Navíc spolupráce s podniky ve Zlínské aglomeraci byla v té době velmi úzká. V posledních dvou letech studia jsem navíc spolupracoval při přípravě projektu likvidace odpadů u budoucího zaměstnavatele, který jsem potom po nástupu pomáhal realizovat.

Po vystudování jste nastoupil do společnosti Snaha Brtnice. Bylo těžké vstoupit do reality? Čím vším jste si ve firmě prošel?

Měl jsem štěstí, že jsem o firmě už něco věděl z projektu, který byl součástí mé diplomové práce, takže to pro mě nebyl žádný zásadní šok. Přesto realita je z venku přece jen jiná než zevnitř. Myslím, že největší školou bylo pro mě to, že jsem prvních 7 měsíců po nástupu prošel téměř všemi operacemi technologického procesu a mohl si osahat jak se co dělá. Pracoval jsem jako řadový zaměstnanec ve směnovém provozu. Potom jsem působil v různých technických pozicích hlavně v oblasti nákupu, dopravy a odpadového hospodářství. Zároveň jsem byl členem řídících orgánů podniku.

Co Vám dala tato zkušenost do další praxe?

V zásadě několik věcí. Za prvé to, že když chcete o něčem rozhodovat, někoho řídit, měl byste vědět, co dělá a rozumět jeho práci. Dále pak že většina věcí má řešení, jen je potřeba je hledat. A v neposlední řadě že slušnost k lidem se vyplácí.

Po deseti letech jste využil nabídku od společnost Huhtamaki. Co bylo tím impulsem využít této nabídky?

Hlavní impulsem bylo asi to, že jsem měl možnost něco nového tvořit a pracovat v logistice, oboru, který byl v té době relativně nový a využít zkušenosti a znalosti, které jsem v té době měl. Společnost mi nabídla roli provozního logistika v mezích, které byly a pořád jsou poměrně neobvyklé a to řízení toku materiálu a výrobků od dodavatele až k zákazníkovi. Nebyla to tedy jenom část procesu, ale zodpovědnost za kompletní řízení procesů nákupu, plánování výroby, interní a externí manipulace a skladování materiálu i výrobků a dopravy k zákazníkovi.

Huhtamaki není známá firma. Jak dlouho je již na trhu.

Huhtamaki jako taková oslaví za 4 roky 100 let existence, na balení potravin se specializuje posledních asi 30 let, kdy se z lokální Finské společnosti stala globální obalářskou firmou. Dnes je významným celosvětovým hráčem v oborech Molded Fibre (výroba balení na vejce a ovoce speciální technologií „nasávané kartonáže“), Food Service (výroba kelímků a nádobí, převážně papírových, pro jednorázové použití) a Flexibles  (tyto výrobky jsou používány pro širokou škálu spotřebního zboží včetně potravin, krmiva pro domácí zvířata, hygieny a výrobků pro zdravotní péče). Působí na všech kontinentech a v 70 firmách zaměstnává přibližně 16 tisíc lidí.

Hlavní výrobní závod v ČR je v Přibyslavicích na Vysočině. Proč zrovna tam?

Za to může naše historie. Papír se v Přibyslavicích vyrábí už od roku 1690. Proložky a výrobky z nasávané kartonáže sice až od roku 1948, ale byly hlavním důvodem, proč byla firma koupena v roce 1993 Nizozemským výrobcem obalů Van Leer, který byl v roce 2000 převzat firmou Huhtamaki. Od devadesátých se postupně začala specializovat pouze na výrobu produktů z nasávané kartonáže.

Co všechno Huhtamaki vyrábí?

Huhtamaki v Přibyslavicích vyrábí proložky a krabičky na vejce a obaly na ovoce.

Pro koho jsou vaše produkty určeny?

Proložky na vejce se dnes primárně používají jako přepravní obaly mezi producentem vajec a třídírnou, krabičky jsou určeny pro balení vajec určených na prodej. Všichni se s nimi setkáváme, když vejce nakupujeme. Obaly na ovoce jsou určeny pro balení čerstvého ovoce, produkty z Přibyslavic hlavně pro balení jahod, bobulovin a hub. 

Proč by zrovna měli producenti potravin využívat právě Vaše služby a Vaše produkty?

Hlavním důvodem proč cokoli balíme, je abychom to ochránili do té doby, než je to spotřebováno. Při balení vajec a ovoce navíc musíme počítat s tím, že pracujeme s přírodním materiálem, v případě vajec dokonce se „zvířátkem“, které dýchá a potí se. Obaly z nasávané kartonáže dokáží tyto tekutiny pohltit a zajistit aby balené zboží nezačalo plesnivět a jinak se znehodnocovat.    

Jaká je tedy Vaše přidaná hodnota?

Umíme zabalit vejce a ovoce tak, aby se v pořádku a neznehodnocené dostalo ke svému spotřebiteli.

Ve společnosti Huhtamaki pracujete již dlouhých osmnáct let. Čím to je, že Vás daná práce neomrzela?

Velkou výhodou bylo, že jsem v jedné pozici nepracoval delší dobu než pět let, vystřídal jsem role logistika, logistického ředitele, výrobního ředitele, řídil jsem implementaci informačního systému, dnes pracuji v divizní pozici. V každé této roli jsem měl odlišné úkoly, potkával nové lidi, dělal nové věci.

Jaká výzva byla v této společnosti nejtěžší?

Pravděpodobně projekt implementace nového informačního systému. Přebíral jsem ho v době, kdy přestal postupovat podle našich představ a největším problémem byla nejen koordinace projektu a implementačních týmů dodavatele a Huhtamaki. Největší výzvou bylo udržení motivace interního implementačního týmu, protože se projekt velmi prodlužoval.

A jaká výzva byla ta nejzajímavější?

Nemohu říci která z nich, ale myslím, že nejzajímavější výzvou je pro mě možnost měnit zavedené pořádky a hledat nové cesty a to nejen změnou procesu ale hlavně změnou kultury a chování lidí.

Dnes působíte na pozici Business Excellence Leader Molder Fiber. Co si pod tímto názvem můžeme představit?

Myslím, že nejvýstižnější, i když nepříliš přesné vyjádření představy o této roli je to co řekl můj syn: „Tak ty jsi něco jako divizní šetřílek?“ Hlavním úkolem je koordinace a sdílení projektů pro snižování nákladů a zvyšování efektivity mezi jednotlivými firmami v divizi.

Jaká je tedy Vaše hlavní náplň.

Hlavní náplní je řízení komunikace mezi jednotlivými firmami. Organizace kopírování projektů úspěšných v jedné firmě do ostatních. Pomoc při hledání možností pro zlepšení v jednotlivých firmách, vykazování výsledků projektů. Další významnou částí je řízení mezinárodních školení a hledání nástrojů vhodných pro řízení projektů.

Cestujete po světě, můžete tedy porovnávat. Jak si stojíme oproti jiným státům, které navštěvujete?

Za poslední dva roky jsem byl v asi 15 státech pěti kontinentů. Místa, na kterých se zdržuji, jsou hlavně letiště, taxíky, hotely a kanceláře. Asi kromě Afriky bych si i dovedl představit na všech místech, která jsem navštívil nějakou dobu žít. Myslím, ale že pokud se týká životní úrovně a kvality života, tak si nemáme na co stěžovat. Pořád si jaksi neuvědomujeme, že žijeme v rozvinuté zemi a patříme k těm 20% šťastných bohatých. Myslím si ale, že bychom se měli víc usmívat… V cizině vidím více usměvavých lidí než tady. Stejně se ale vracím moc rád domů.    

Na závěr sdělte našim čtenářům, jaká je Vaše cesta k úspěchu?

Nevím, jestli se to teď zrovna nosí, ale v práci s lidmi považuji za největší hodnotu slušnost. Není to o tom vyhýbat se nepříjemným věcem, ale snažím se být v každém okamžiku důvěryhodný a věci řešit pokud možno s klidnou hlavou a rozumným východiskem pro obě strany. Díky tomu může vzniknout oboustranná důvěra, která jak jsem si mnohokrát ověřil, pomáhá při řešení i velmi složitých problémů.  Důvěra je i jedním z nejlepších motivačních prvků a pomáhá se zvyšováním zanícení a angažovanosti při řešení problémů.

Děkujeme za rozhovor.                       

Text: Redakce

Foto: Archív

 



Partneři