Byzmag

MUDr. Mgr. Ivan Langer 

V magazínu BYZMAG 07/2014  pro Vás připravili exkluzivní rozhovor. Rozhovor s mužem, který rozhovory takřka neposkytuje. Ivan Langer je i v současnosti ze strany médií často démonizován. Byl korunním princem Občanské demokratické strany, jejím místopředsedou, místopředsedou Poslanecké sněmovny, dlouholetým poslancem a ministrem vnitra. Jak se mu žije mimo politiku? Co v dnešní době dělá, čím se živí a jaký má pohled na politiku, podnikatelské prostředí i rozvoj Olomouce, města, ve kterém žije? To vše se dočtete v tomto unikátním rozhovoru. 

 

Lidé Vás znají primárně jako politika, politika, který je spojován se značkou ODS. Byl jste dlouhá léta místopředsedou strany, poslancem, ministrem a ve výčtu by šlo pokračovat. Jak se díváte na politickou situaci v dnešní době? Přece jen se politika stále mění a rozdíl s 90. léty je opravdu velký.

Z toho co vidím, tak jsem smutný, protože jsme svědky eroze standardního politického systému postaveného na standardních politických stranách. Jsem smutný z toho, že namísto jasných vizí postavených na jasně vymezeném ideologickém základu jsme svědky dramatických výkřiků, vulgarizace politiky a myslím, že spíše vítězí ti, kteří říkají, že je všechno špatně a všechno bylo špatně, namísto toho, aby vítězili ti, kteří říkají, toto je náš cíl, zde je konkrétní představa, kterou máme, jak toho dosáhnout. Pevně věřím, že je to jenom dočasný jev a že se opět vrátíme k tomu, na čem život a svět, podle mého bytostného přesvědčení, stojí. Na dělení mezi politické subjekty, které, na jedné straně věří v jednotlivce, ve svobodu, v tržní ekonomiku a na straně druhé na ty, kteří věří v to, že stát má být velký, mocný a starat se o všechny a zasahovat do života téměř každého z nás.

Vy jste ve Vaší odpovědi naznačil i to, na co jsem se chtěl ptát, tedy že role tradičních politických stran klesá, naopak byznysové a marketingové projekty mají u lidí zelenou. Proč tomu tak podle Vás je?

Nepochybně to může být dáno zklamáním části veřejnosti z toho, jak politika vypadala, přesněji jak jim byla prezentována. Může to souviset s jistou radikalizací, která je charakteristická nejenom pro Českou republiku, ale i pro zbytek Evropy a myslím si, že významnou roli v tomhle tom sehrála a sehrávají česká média a krátkozrakost a krátká paměť a takový ten základní negativistický princip. To znamená neschopnost vidět věci dobré, věci, které se podaří, ale být soustředěn a utápět se v detailech a jen a jen negaci a popisování toho špatného. Mimo jiné proto také dělám to, co dělám, to je snaha podporovat dobré věci a pozitivní vzory.

S tím velmi souvisí také další otázka, zda v dnešní době a případně jakou roli hraje ideologie? Není i Občanská demokratická strana příkladem toho, že nebyla schopna pružně reagovat na otázky aktuální doby a přizpůsobit ideologii, respektive způsob její komunikace vůči cílovým skupinám, aktuálnímu vývoji?

To, co se teď děje, vnímám jako snahu odideologizovat politiku a odideologizovat náš svět. A to si myslím, že je špatně. To je to stejné, jako byste chtěl přesvědčit miliony křesťanů a muslimů a budhistů, aby přestali věřit ve své bohy. Buď věříme v nějaký princip, buď věříme v princip svobodného jedince, vládu práva, tržní ekonomiku, nebo v ní nevěříme. Problém vnímám někde jinde. To jest naopak útěk od ideologie i z pohledu zavedených politických stran. Strach z toho, trvat si na svém názoru, ale současně ztráta schopnosti o správnosti svých ideových východisek, o správnosti řešení, které z nich vycházejí, přesvědčit veřejnost. Odklon od ideologizace politiky je dán tím, že ti, kteří z ní měli pevně vycházet ve svých konkrétních řešeních, tak se od těch svých ideologických základů odklonili. Je to dáno také odchodem a ztrátou výrazných ideově vyhraněných osobností v politice, strachem čelit tlaku médií a tendenci, kdy říkáme, že se politika stala reaktivní a přestala být aktivní. Že diktát médií dokázal zastrašit politiky natolik, že zapomněli na to, z jakých ideových principů vzešli a jaké mají hájit, i přesto, že se to tomu či onomu novináři nemusí líbit. Stále v této zemi existují lidé, kteří věří ve svobodu, existují lidé, kteří věří v regulaci, v tržní ekonomiku nebo v socialismus a úkolem politické strany je vědět, kdo jsou jejich voliči a nebát se ty voliče a jejich zájmy hájit, na tom není nic sprostého.

Já jsem již na začátku zmínil, že politika je v současnosti v porovnání s 90. léty odlišná. Souhlasíte tedy s tím, že absence výrazných osobností, autorit a elit je jednou z těch nejvíce markantních aspektů té rozdílnosti? 

Já mám trošku obavu, že se to netýká, že to není jev, který je vlastní a charakteristický jen pro politiku, ale pro celou společnost. Bojím se, že se zde šíří, kromě atmosféry zloby a zášti, také atmosféra šedi a průměrnosti, kdy každý, kdo jen trochu vyčnívá nad ostatní díky své inteligenci, vůli, pracovitosti a má třeba i trochu štěstí, tak je hned ostrakizován, mlácen po hlavě a vyštípáván z toho stáda, do kterého nás chtějí někteří znovu a znovu sehnat. A pokud si nebudeme vážit lidí, kteří dostáhli, nějakého úspěchu, pokud budeme odmítat to, že existuje přirozená stratifikace společnosti, v niž někteří jsou úspěšnější, někteří méně úspěšní a budeme se snažit ty, kteří vyčnívají zatlačit mezi ty průměrné, a budeme popírat to, že existuje přirozená rozdílnost mezi lidmi a jediné, o co nám má jít, tak je rovnost příležitostí, potom výsledkem toho bude nejen všudypřítomná šeď a průměrnost v našem životě, ale také v politice.

Vy jste spoluzakladatelem Vysoké školy CEVRO, co vás vedlo k tomu, založit vysokou školu a ubírat se tímto směrem?

Před patnácti lety jsem si uvědomil, když jsem se stal místopředsedou ODS, že k tomu, aby strana nebyla na planetě jenom na návštěvě, tak musíte kromě organizační struktury, kromě ideové vyhraněnosti nebo srozumitelnosti, kromě dobrých lídrů mít také něco, co pečuje a rozvíjí inteligenční a osobnostní potenciál členů politické strany a příznivců nějakých idejí. A proto vzniklo CEVRO liberálně-konzervativní akademie, jako jeden z nejstarších pravicových liberálně-konzervativních think tanků v České republice a to přišlo právě s uceleným konceptem vzdělávání členů a příznivců ODS. Mým dlouhodobým snem byla vysoká škola, která při respektu ke všem akademickým svobodám se nebude bát, tak jak je tomu zvykem v zahraničí, se přihlásit také k některým myšlenkám a hodnotám, a proto vznikla vysoká škola CEVRO Institut, která se otevřeně hlásí k myšlenkám svobody, vlády práva a tržní ekonomiky. Jsem rád, že v tomto končícím osmém akademickém roce je to vysoká škola, která si dala za cíl nebýt masovou, nebýt továrnou na tituly a tiskárnou diplomů, a že se jí daří být vyprofilovanou a respektovanou vysokou školou.

Jste člověk, který měl a má své vize. Jakou vizi máte ve spojení s vysokou školou CEVRO a kde byste chtěl za 10 let vidět CEVRO? Kam chcete směřovat a co je tou hlavní ambicí?

Nejprve odlišme CEVRO a CEVRO Institut. CEVRO je liberálně-konzervativní think tank, který je určen na podporu každého, kdo chce na sobě pracovat a hlavně hlásí se k liberálně konzervativnímu vidění světa. Proto CEVRO Liberálně konzervativní akademie jako občanské sdružení podporuje a nabízí projekty nejenom členům a příznivcům ODS, ale také TOP 09, KDU-ČSL, prostě naplňuje toto své poslání, aby ti, kteří chtějí působit veřejně v politice, byli pro to dostatečně odborně vybaveni. Vedle toho je zde vysoká škola, kterou, já věřím, že uvidím za deset let jako štiku v rybníce soukromého vysokého školství, štiku, která bude jedinečná v tom, že nebude masová, že bude výběrová vysoká škola, která nabídne ucelené vzdělání lidem, kteří chtějí studovat politologii, mezinárodní vztahy, právo, nebo ekonomii. A to je můj cíl. A ještě snad uvidím tuto vysokou školu také jako nedílnou součást širšího partnerství počínaje Spojenými státy, přes Evropu až po přátele z Izraele.

Kdybyste měl označit jednu dílčí věc, na kterou jste ve spojitosti s CEVREM Institut nejvíce hrdý? Která by to byla?

To, že ta škola existuje a v té tvrdé konkurenci dokázala přežít a rozvíjet se a to, že se stáváme již součástí širší spolupráce se zahraničím a máme partnerské vztahy jak s řadou vysokých škol v Evropě, tak ve Spojených státech a teď rozvíjíme spolupráci s největší soukromou vysokou školou v Izraeli což je Interdisciplinary Center v Herzliyi. Tak asi na to.

Pojďme se přesunout do světa byznysu. CEVRO je obecně prospěšná společnost…

CEVRO je občanské sdružení a CEVRO Institut je obecně prospěšná společnost… a to někdo musí živit. 

Dobrá a čím se tedy v současné době zabýváte? Vykonáváte advokátní praxi, co dál Vás živí?

Kdybyste se měl zeptat, co jsem, tak bych odpověděl, že jsem advokát a filantrop. Začnu tou filantropií, protože mě vždycky bavilo podporovat věci, dobré věci, věci, které mají smysl a věci, které mají časový přesah. A proto v rámci Olomouce je to dvacet let Nadace bezpečná Olomouc, několik let Muzeum olomoucké pevnosti, v Praze je to CEVRO, je to Dětská dopravní nadace a řada dalších. Vedle toho, když se mě někdo ptá, co dělám, tak odpovídám, že dělám to, co mi přináší radost, co mi dává chléb a zanechává stopu. To, co mi přináší radost je práce s lidmi, mimo jiné v naší advokátní kanceláři, to, co dává chléb je právě advokátní kancelář a to, co zanechává stopu, jsou všechny tyto nadčasové projekty, jak jsem je již zmínil, Nadace bezpečná Olomouc, Muzeum olomoucké pevnosti, CEVRO, CEVRO Institut a další. Pokud se ptáte přímo, co teď dělám, jsem partnerem v advokátní kanceláři, kde jsem dlouhá léta koncipoval a musím říct, že nejtěžší okamžik mého života bylo skládání advokátní zkoušky v 45 letech v přímém přenosu za účasti desítek novinářů přímo u samotné zkoušky. Zvládl jsem to a jsem tomu rád, jsem na sebe dostatečně hrdý a jsem rád, že jsem partnerem v advokátní kanceláři Pečený, Fučík, Langer, která má sídlo v Praze, v Olomouci a na Slovensku v Haliči, specializujeme se dominantně na obchodní, občanské právo a v tuhle chvíli je nás dohromady zhruba třicet.

Vy jste v těchto nejrůznějších pozicích, které zastáváte, každodenně konfrontován s  legislativou a nastavením podnikatelského prostředí u nás. ODS byla vždy stranou, která byla dominantní i díky svému ekonomickému programu. Jak se díváte na podnikatelské prostředí v současné době. Nedává stát až příliš překážek podnikatelům a živnostníkům?

Ano, je to stále horší a horší. Obávám se, že to bude ještě horší a horší a to mimo jiné i se změnou administrativy, která sama od sebe věří více v to, že čím více stát bude regulovat, čím více bude stát zasahovat do života podnikatelů, čím víc je bude

kontrolovat, tím lépe pro stát jako takový a zapomíná na to, že opak je pravdou. Nicméně toto bude nekončící boj, který nezačíná ani tak v České republice, ale pramení z celkového konceptu Evropské unie, kde víra v regulace, státní zásahy, zvyšování daní, míry přerozdělování je tím zdrojem veškerých nebo drtivé většiny překážek pro podnikání. Uvedu ne konkrétní příklad, ale velmi si vzpomínám na období svého působení v Poslanecké sněmovně, kdy nás opakovaně novináři poměřovali podle počtu novel, zákonů a nových zákonů, které poslanci předložili a tím všechny tlačili do slepé uličky, protože 99 % norem, které parlament přijímá, jsou normy veřejného práva, které samy ve své podstatě v sobě obsahují nějakou novou regulaci. Paradoxně bych řekl, čím méně zákonů Parlament přijímá, tím lépe pro společnost a lidi, kteří tu společnost tvoří.

Nyní jsem si vzpomněl na nedávný výrok současného předsedy ODS profesora Petra Fialy, který právě říkal s drobnou nadsázkou, že by bylo nejlepší, kdyby rok sněmovna nepřijala vůbec nic. Že by to našemu prostředí pomohlo. Důležitá je stabilita a ne stále měnící se podmínky.

Naprosto s ním souhlasím a držím mu pěsti, aby se mu podařilo o tomto přesvědčit co nejvíce lidí a co nejvíce novinářů.

Čím méně sociálních transferů bude, čím méně dotací, tím více peněz zůstane lidem pro jejich vlastní rozhodování, co s těmi penězi budou dělat.

Musím se dotknout také tématu, které je i mediálně zmiňováno a to je Véska. Ta je spojována s Vašim jménem. Véska zažívá velký rozvoj, na který není vždy nahlíženo jen pozitivně. Můžete k tomu něco říct?

Mě bavilo a baví a dělal jsem to celou dobu, ať už jsem byl ve veřejném nebo ryze soukromém životě, pomáhat dobrým věcem. A současně jsem si také zvykl na to, že jsem dlouhodobě terčem obrovského množství fám, pomluv, výmyslů a manipulací. Příběh Véska začíná tím, kdy si tam moje maminka koupila statek, vedle toho tam přátelé postavili golfové hřiště a namísto starého JZD vznikla iniciativa postavit tam sportovní klub. Jestli bych něco připojil k těm filantropickým aktivitám, tak je to snaha pomoci právě sportovnímu klubu ve Vésce, aby se stal dalším centrem dětského a mládežnického sportu, tentokrát orientovaného na tenis. Druhou věcí je to, že každá investice, která přichází do Olomouckého kraje, každá koruna, která je smysluplně investována a neslouží jen pro osobní užitek jednoho člověka nebo dvou lidí je prospěšná a z mého pohledu ocenitelná, neboť s sebou přitahuje další lidi, podporuje zaměstnanost, zvyšuje daňové odvody a vždycky těm, kteří bez znalosti věci kydají špínu a šíří jed říkám, ukažte sami, čeho jste dosáhli a potom suďte ty ostatní.

Ještě než se dostaneme k otázkám týkajících se přímo Olomouce, tak bych rád znal Váš názor na evropské dotace.

Je to droga, stejně tak jako sociální dávky. Pokud jsme hovořili o budoucnosti České republiky a Evropy, tak ta bezprostředně souvisí s tímto. A to je míra přerozdělování, míra drogově závislých občanů ať již na sociálních dávkách nebo na různých formách dotací. Čím méně sociálních transferů bude, čím méně dotací, tím více peněz zůstane lidem pro jejich vlastní rozhodování, co s těmi penězi budou dělat. Takže obecný princip a můj názorový postoj je, snižme objem přerozdělování, snižme objem sociálních transferů, snižme objem dotací a nechme peníze těm, kteří si je umí sami vydělat, k tomu, aby si s nimi sami svobodně rozhodovali.

Vy žijete v Olomouci, jste olomouckým patriotem, v Olomouci vládne dlouhá léta ODS v nejrůznějších koalicích. Jak se díváte na rozvoj města v posledních letech?

V předposlední době jsem byl z vývoje v Olomouci velmi rozpačitý, protože člověk měl příležitost jezdit po celé České republice, po Evropě, po světě a srovnávat rozvoj jiných měst a měl jsem pocit, že v tomto Olomouc zaspala, spí a její význam se vytrácí. S poslední době mám pocit, že některé rozvojové projekty, zejména v Univerzitě, ale i investice ze strany města, shodou okolností v rámci různých dotačních projektů snad povedou k tomu, že Olomouc se znovu vrátí na výsluní mezi jiná krajská města a bude hrát v tomto první ligu. Neumím odhadnout, nakolik a kdy se to povede, ale jako velký olomoucký patriot, člověk, který se zde narodil, žije zde a sice pracuje v různých částech republiky a světa, tak zde hodlá žít natrvalo, tak si to velmi přeji.

Zmínil jste některé rozvojové projekty. Jak se díváte na projekty typu BEA centrum, Šantovka. Tyto dva projekty nelze moc spojovat, každý má svá specifika, ale kdybychom si tyhle dva vzali jako modelové příklady, z poslední doby?

Toto bude výsostně subjektivní názor. Nejsem architekt, tudíž mohu mít jenom pocit. Nejsem si jist, zda tyto projekty z pohledu architektury v souvislosti s bezprostředním dotykem s historickým centrem města jsou to pravé ořechové, co město potřebuje k tomu, aby zachovalo ten svůj jedinečný specifický ráz kulturního centra Moravy. To je první postřeh. Druhý, vůbec si nejsem jist, zda projekty velkých obchodních center znamenají tu správnou investici pro rozvoj města a mám-li to říct upřímně a otevřeně, osobně bych byl šťastnější, kdyby místo mrakodrapu a velkých obchodních center typu Šantovka v centru města vznikaly úplně jiné projekty.

Děkuji za názor, každopádně možná se shodneme na tom, že Olomouc je stále vnímána, i přes tu vaši skepsi, kterou jste zmínil k mé první otázce, jako kulturní a duchovní centrum a v posledních letech i znovuobjeveným klenotem pro turisty a cestovní ruch. V tomto ohledu, myslím, je Olomouc na poměrně dobré cestě, nemyslíte?

Ano, právě proto mám strach z těchto nových, velikášských projektů, které ten specifický, jedinečný ráz města mohou nenávratně zničit. Doplnil bych ještě jednu věc, Olomouc byla také a je univerzitním městem, proto se upřímně raduji ze všech projektů, které na Univerzitě Palackého vznikají, a věřím, že povedou k popostrčení Univerzity Palackého z úrovně regionální a národní vysoké školy na úroveň evropskou. Každý takovýto rozvojový projekt také znamená potenciál přísunu vzdělaných lidí a to je to, co každé město, každá společnost potřebuje jako sůl. Namísto výstavby montoven bych uvítal více peněz do vědy, výzkumu, vzdělávání a přeji si, aby tomu tak bylo i v Olomouci.

V médiích se několikrát objevila kritika zadlužování města, které je často obhajováno mírou vysokých investic, které mají do budoucna zajistit další rozvoj města a kritické názory směřují občas i k prodeji městského majetku. Nejvíce citlivé je to u historicky cenných domů na náměstí a v okolí centra. Nebudu zastírat, že v médiích se lze dočíst, že nějaké domy mají spojitost s Vámi. Jak tyto mýty, pokud jsou to mýty, vznikají a co si o této problematice myslíte?

Město se samo musí rozhodnout, jestli bude vlastnit nemovitosti, které není schopno opravit, provozovat a musí si uvědomit, že každá koruna, se kterou hospodaří, patří lidem, a buď je budu utrácet do projektů, které slouží všem, nebo je budu dávat do projektů, které slouží jenom někomu. Já nevidím do rozpočtu města detailně, ale pokud je vedeno lidmi, kteří se hlásí k nějakým principům, v niž nezadlužená budoucnost je jedním z nich, potom by rozpočet města neměl končit schodkem. Je lepší, když si projdu centrum a podívám se na krásné, opravené, živé domy, které mají konkrétního vlastníka, než když budu chodit kolem polorozbořených, prázdných, špinavých baráků, které patří městu. Já volím vždycky to první.

A ještě byl v mé otázce dovětek, že někde se můžeme dočíst, že domy mají spojitost s Vámi, vzhledem k Vašemu přátelství s Ivanem Kyselým, který je vlastníkem některých objektů…

Spojitost tady do nedávné doby nikdy nebyla, kromě té přátelské, to je první věc, zadruhé každá z těchto nemovitostí, pokud vím, byla prodaná ve standardním výběrovém řízení a město utržilo podstatně více, než očekávalo a každá jedna z těch nemovitostí je svědomitě a pečlivě rekonstruována a za poslední, ano, už jsem se posledně natolik naštval, že v situaci, kdy můj dlouholetý kamarád Ivan Kyselý řekl, že hledá partnery a zdroje pro další rozvoj firmy, tak jsem se mu nabídl, vzal si úvěr v bance a podíváte-li se do obchodního rejstříku, tak teď jsem již jeho obchodním partnerem. Tak dlouho mě ty lži, fámy a pomluvy (řekl bych až xenofobní) zejména ze strany některých deníků, některých novinářů a některých lidí, štvaly, že když přišla tato nabídka, tak jsem ji milerád akceptoval. A těším se na to, co se bude dít dál.

Blížíme se k závěru…poslední dotaz, zmiňoval jste Nadaci bezpečná Olomouc, Korunní pevnůstku, to jsou prospěšné a pozitivně vnímané oblasti, neuvažoval jste někdy o Vašem budoucím aktivním znovuzapojení se do politiky, třeba i na té komunální úrovni?

Ne, v mém životě vidím úplně jiné výzvy a úplně jiné cíle. Je to primárně rodina, přátelé a odpovědnost za tým lidí, se kterými mám to štěstí dlouhá léta spolupracovat. Ano, Nadace bezpečná Olomouc zde existuje již dvacet let. Je jedinečná v celé České republice. Muzeum Olomoucké pevnosti je velká láska, kdy jsme ze zavšivené, špinavé, rozbité, zničené části města udělali místo setkávání lidí nejenom z Olomouce, ale z širokého světa. A v tom smyslu mě baví městu, ve kterém jsem se narodil, pomáhat a mnohdy pomáhat na truc těm, kteří neumí nic jiného, než pomlouvat, šířit zlo a zášť, právě proto, abych jim byl schopen tímto nastavit zrcadlo, aby se podívali sami na sebe a položili otázku: udělal jsem pro Olomouc v mezích svých možností aspoň tolik, co pro ni udělal Ivan Langer?

 

Text: Radim Kašpar

Foto: Archív



Partneři