Ing. Petr Lžičař hoteliér

V roce 2015 přibyl do hotelové skupiny Le Hotels Group další, již čtvrtý hotel v centru Prahy. Ing. Petr Lžičař je zodpovědný za to, aby i hotel Yasmin, stejně jako hotely Grandior Prague Hotel, Grand Majestic Plaza a Designhotel Elephant dobře prosperovaly a finančně profitovaly. Od svých zaměstnanců vyžaduje, aby se v zaměstnání usmívali a ke svým hostům se chovali vstřícně, protože spokojenost hostů je pro něj vždy na prvním místě. V oboru hotelnictví začínal jako vedoucí směny recepce v hotelu Marriott Prague a dnes je ve svém oboru na pomyslném profesním vrcholu.

Máte „pod palcem“ několik pražských hotelů, co vás na vaší práci nejvíc těší?

Moji spolupracovníci. Jsou mou radostí i starostí. Když má člověk na starosti jeden hotel, vidí hlouběji do konkrétních oddělení a může věci přímo ovlivnit. Když je těch hotelů ale víc, potřebujete nutně blízké spolupracovníky, k nimž máte naprostou důvěru, jinak máte problém. Své nejbližší spolupracovníky si sám vybírám a mám na ně velké štěstí. Jsou perfektní a zásadně se podílejí na našem úspěchu.

Věnujete všem svým hotelům stejnou přízeň a stejný čas, nebo má některý z nich přednost?

Je nutné věnovat se nejvíce vždy tomu nejnovějšímu. Je pro mne prioritou ne proto, že by byl mému srdci nejblíže, ale proto, že je tam vždycky nejvíc práce. Musí se přetvořit k našemu obrazu, dochází tam ke spoustě změn, včetně těch personálních, které jsou nevyhnutelné. Stojí to vždy hodně času a mnoho energie. Je to ale normální, takhle to probíhá vždycky. Nový hotel musíme dostat na úroveň kvality služeb, jakou si představujeme a jaká je i u našich ostatních hotelů. Pokud chceme mít úspěch, musíme tomu dávat maximum – víc, než konkurence, víc, než všichni ostatní.

Je generální ředitel totéž jako za první republiky pan hoteliér?

Je to individuální, ale v zásadě si to nemyslím. Znám několik kolegů, skvělých hotelových ředitelů, kteří si titul „hoteliér“ plně zaslouží. Bohužel většina lidí už zapomněla, co je to mít styl a úroveň. Trendem dnešní doby je tedy „kvantita-rychle-levně-ideálně z plastu“. Stejně tak v cestovním ruchu se kvalita často změnila v kvantitu. Dnes už například jen velmi málo hotelů vyšší kategorie servíruje snídaně „à la carte“, většinou probíhají formou bufetu. Je to technicky méně náročné, stačí méně obsluhujícího a kvalifikovaného personálu, host se obslouží sám. Doba se mění, ale já bych si přál zachovat lesk, eleganci a vysoký standard nejen služeb v hotelích, ale i lidí, kteří v nich pracují.

Co konkrétně je hlavní náplní vaší práce?

Zásadní jsou celkové výsledky hotelů, takže se velmi angažuji ve strategii a obchodní politice. Důležité je pro mě být v kontaktu se svými lidmi, shromažďovat informace a dělat správná rozhodnutí, která musí vždy vycházet z dostatečných informací. Soustředit se na to, co je opravdu důležité a neztrácet čas úkoly, které mohou řešit moji spolupracovníci. Generální ředitel nemůže být schovaný v kanceláři – procházím hotely, bavím se s lidmi, všímám si, jaká je kde atmosféra. Hodně času věnuji tomu, abych zjistil, zda jsou hosté spokojeni, jestli dostávají to, co mají. Pokud vidím něco, co se mi nelíbí, upozorňuji na chyby, aby mohly být co nejrychleji napraveny. Ale samozřejmě mým nejdůležitějším úkolem je dohlížet na prodej, strategii a provoz jednotlivých hotelů. Práce mám hodně, ale baví mě a je pro mě většinou radostí.

Jste na vrcholu své pracovní kariéry, nebo se dá z vaší pozice mířit ještě výš?

Kariérní vrchol není podstatný a opravdu takové věci neřeším. Stejně jako peníze ani kariéra nikdy nikoho lepším neudělala. Pro mě je profesně důležitý pocit z dobře odvedené práce. Pokud ho mám, jsem na „vrcholu“. Ale zpět k vaší otázce. Dlouhou dobu jsem pracoval v nadnárodní společnosti, kde jsem časem došel až na vrchol možností kariérního postupu v ČR. Nechtěl jsem odejít na delší dobu do zahraničí, a proto jsem přijal nabídku od současného majitele naší společnosti a odešel jsem do nezávislého hotelu. Následovali mě i kolegové, kteří mi dali důvěru. Společně jsme začali sbírat úspěchy, a to z nás udělalo hotelovou společnost, která má v nezávislém hotelovém segmentu 1 000 pokojů. Nutné je zmínit, že Le Hotels je značka, kterou jsme vytvořili pro hotely, za které jsem zodpovědný jako generální ředitel. Společnost Le-Investment, která je vlastníkem, má ještě další hotely, ty ale řídí někdo jiný.

Co je na vaší práci nejobtížnější?

Pracujeme ve službách, je tedy důležité, abychom splnili představy hostů, aby u nás byli spokojeni. Velkým a nikdy nekončícím problémem je sehnat kvalitní zaměstnance, to je úplně zásadní. Měli by být pohostinní, vstřícní. Češi jsou většinou uzavření, moc se nesmějí, a to je problém. Na západ od našich hranic je to jiné, snažíme se k tomu naše lidi vést a naučit je to.

Přicházíte do styku s vašimi hosty, máte čas ptát se jich na jejich spokojenost, případně na náměty k vylepšení vašich služeb?

Je to pro mne vynikající zpětná vazba. Nemusím si s nimi ani dávat schůzky, potkávám je v hotelové hale, během snídaní, ve výtahu, na chodbách. Představím se, zeptám se, zda je vše v pořádku. Hlavně zahraniční hosté bývají velmi otevření. Dozvídám se i maličkosti, na které mohu reagovat.

Jsou si vaše hotely konkurenty, nebo navzájem spolupracují?

Spolupracují a je to zásadní koncept, tzv. hotel cluster. Jednou z našich strategií je centralizované obchodní oddělení, kde probíhají rezervace do všech hotelů. Důležitá rozhodnutí děláme na základě celé skupiny, různé nápady, vylepšení mohou využívat všichni. Cenová politika se upravuje podle potřeb jednotlivých hotelů, ale celá skupina má vždy přednost. O výhodách tohoto opatření jsem přesvědčil majitele, dal mi důvěru, a brzy si ověřil, že to funguje. Výsledky ukázaly, že to byla správná cesta. Nebyl to z mého pohledu riskantní krok, byl jsem přesvědčen, že to vyjde.

A riskujete někdy?

Ano, každý den na D1. Není to bezpečné místo. (smích) V hotelu se držím toho, co jsem se naučil, co funguje, a také intuice. Trochu jsem profesně riskoval, když jsem odešel z nadnárodní společnosti do neznáma, ale díky tomu jsem se hodně obohatil a jsem rád, že jsem to udělal. Byl to správný krok.

Máte volné ruce na realizaci svých nápadů, nebo se snažíte plnit úkoly majitelů?

Byla to jedna z věcí, která je pro mě zásadní a na které jsme se domluvili s panem majitelem hned na začátku naší spolupráce. Nemám problém se zodpovědností, ale potřebuji si věci dělat po svém, rozhodovat se a volně pracovat. Bez toho bych tu nemohl být. Funguje to perfektně. Já mám naprostou volnost v rozhodování a pan majitel má skvělé výsledky. Za pět let společné práce jsme se více sblížili a hodně věcí spolu řešíme naprosto otevřeně.

Kdyby bylo v pokojích všech vašich hotelů plno, kolik byste měli hostů?

Stává se to hodně často, v současné době jsme schopni ubytovat najednou zhruba 1 700 hostů. Dalších 200 pokojů hotelu Yasmin bude otevřeno v roce 2017.

Vaše hotely leží v samotném centru Prahy, jak jste na tom vy sám se znalostí pražských památek?

Špatně. Máme ale kolegy, kteří hostům podle zájmu poskytují informace, kulturní a poznávací programy. Co se týká polohy našich hotelů, je opravdu důležitá a pro hosty významná. Všechny jsou v Praze 1, v nejužším centru.

Podílíte se na výběru šéfkuchaře?

Je to zásadní pozice, osobně se výběru zúčastňuji. Hotelová restaurace k celkové kvalitě hotelu patří. V našem novém hotelu Yasmin je velmi populární restaurace Noodles, která se zaměřuje na nudle z celého světa a rovněž kombinujeme jídla české i mezinárodní kuchyně.

Když se vrátíme na samý začátek vaší kariéry, hotelová škola byla vaší volbou, nebo jste měl nějaké vzory v rodině?

Ani jedno, ani druhé. Hotelovou školu mi vybrali rodiče a já nebyl dobrým studentem. Škola mě nebavila a kromě jazyků mi ani nic moc nedala. Mohl jsem si za to sám, byl jsem opravdu špatný student. Prvních pět let po škole jsem pracoval v rodinné firmě, navštěvoval jsem jazykovou školu a absolvoval základní vojenskou službu. I když jsem se tomu vyhýbal, hotelnictví jsem měl napsané v osudu. Protože jsem opravdu dítě štěstěny, jsem na tom správném místě. Ve 23 letech jsem byl přijat jako vedoucí směny na recepci do hotelu Marriott a postupně jsem se vypracoval až na pozici obchodního ředitele pro Českou republiku. Ani na studia jsem nezanevřel, dozrál jsem, „rozsvítilo se mi“, toužil jsem se vzdělávat. Vystudoval jsem tedy vysokou školu a teď se snažím dokončit doktorské studium na VŠE, což je ovšem vzhledem k současnému pracovnímu vytížení náročnější více, než bych si přál.

Máte i nějaké zahraniční zkušenosti?

Získal jsem stipendium na studijní pobyt v Austrálii. Byla to výborná zkušenost – noví lidé, jiná kultura, zajímavé nápady. Svět jsem poznal i díky Marriottu, byl jsem často služebně v zahraničí. V hotelnictví jsou z mého pohledu nejdále v USA, kde mají opravdu bohatou historii tohoto oboru. Líbí se mi hotelové značky, za kterými stojí konkrétní lidé, hlavně jejich majitelé, kteří právem získali respekt a obdiv. Pan Hilton, pan Marriott. Jsou pro mě příkladem toho, že téměř nic není nemožné. Když má člověk chuť, vůli, schopnosti, štěstí a jde za svým cílem, může dosáhnout téměř čehokoliv.

Jakým jste šéfem?

To je otázka na mé kolegy a podřízené. Garantuji vám, že názory se budou zcela jistě lišit. (smích) Za sebe říkám, snažím se být slušným a přímým a to nejen ředitelem, ale i člověkem. Někdy mi to jde lépe, někdy hůře.

Vaší další aktivitou je firma Hotel Partners, jejímž jste majitelem…

Ano, věnujeme se poradenské a konzultační činnosti v hotelnictví. Nemám sice slova „konzultace“ a „poradenské“ rád, neboť to ve mně evokuje „doplněk stravy“ – neublíží, ale ani nepomůže. My jsme ale jiní. Jsme operativci s dlouholetými zkušenostmi, a pokud nás někdo osloví, hotelu se chceme vždy věnovat velmi detailně. To vyžaduje hodně času a naši fyzickou přítomnost na konkrétním místě, proto se zaměřujeme pouze na jeden, maximálně dva projekty současně. S nejužším týmem spolupracovníků se snažíme spíše než o nahodilé konzultace osobně hotely poznávat, a nejen poradit, ale i zavést změny. Díky našim zkušenostem jsme schopni věnovat se problémům konkrétních hotelů, aby lépe fungovaly.

Jste „generálním ředitelem“ i doma?

Ano, chovám se jako ředitel, ale s malou šancí na úspěch a velmi často selhávám. Snažím se spí zachytit, jak děti vyrůstají. Je to nevratný proces, chci si tyto chvíle vrýt do paměti, mají pro mne nevyčíslitelnou cenu a nelze je opakovat. S manželkou máme výjimečný vztah, který ani po mnoha společných letech neztratil nic ze své hodnoty.

Jaký je váš zatím nesplněný sen?

Žádný takový není. Mám vše, co si lze jen přát, nic dalšího nežádám. Snad jen, ať je mi osud i nadále příznivě nakloněn a moje šťastná hvězda svítí dál.

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Eva Procházková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Oblečení a obuv: Pánské obleky Bandi www.bandi.cz

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz

Hotel Grandior Prague www.hotel-grandior.cz

Le Hotel Group www.le-hotel.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz