Byzmag

Ing. Oldřich Lomecký

Původní profesní zaměření Oldřicha Lomeckého je technického charakteru. Absolvent elektroniky ČVUT působil jako elektronický konstruktér a ředitel obchodní divize v Tesle, následně jako ředitel několika dalších společností zaměřených na zahraniční klientelu a také jako ředitel Tyršova domu. Tyto své dosavadní zkušenosti nyní zúročuje v pozici starosty městské části Praha 1. Ta mu během jeho funkční období doslova vzkvétá pod rukama a není tedy divu, že úspěšně obhájil dvě volební období po sobě. Otec dvou dětí se ve svém volném čase rád prochází po „svém teritoriu“, hovoří s lidmi, zajímá se o jejich názory a nezapomíná také na dobré sousedské vztahy s okolními městskými částmi. S oblibou se věnuje tenisu.

Ve své funkci starosty městské části Praha 1 jste již pátým rokem, tedy druhé volební období. Co bylo prvotním popudem se o tuto pozici vůbec zajímat?

Ke kandidatuře v komunálních volbách mne přemluvili mí přátelé, kteří zakládali v Praze 1 regionální sdružení politické strany TOP 09. Tehdy jsem nepředpokládal, že bych mohl být starostou – mým cílem bylo uspět ve volbách a „provětrat“ zatuchlé poměry na radnici Prahy 1. Že toto „provětrání“ bylo nanejvýš žádoucí, potvrdily v roce 2010 výsledky komunálních voleb. TOP 09 v nich v Praze 1 jasně zvítězila a já jsem byl nejen lídrem jedné z politických stran, ale díky skvělému volebnímu výsledku náhle také vážným kandidátem na starostu.

Z čeho jste tehdy měl obavy a co s odstupem času hodnotíte zcela jiným způsobem?

Vzhledem k mým dlouholetým zkušenostem ve vedení České obce sokolské a řízení Tyršova domu jsem neměl obavy manažerského rázu. Spíše jsem si říkal, nakolik bude náročné dojednávat politické kompromisy. Nemáme většinový volební systém, jednobarevná koalice je v Praze 1 utopií, a tak je vždy nutné, aby se na koaliční spolupráci domluvilo více subjektů. Takže jsem byl najednou „hozen do vody“ – vody zákulisních dohod, něčeho jiného, co se říká na veřejnosti a co v zákulisí apod. Naučit se orientovat v těchto politických machinacích byl docela obtížný oříšek. Dnes už mě v tomto směru nic nepřekvapí, i když jsem si na onu obojakost politiky stále ještě nezvykl.

Které věci patří k záležitostem, na které jste po letech zkušeností ve své funkci změnil názor a přístup k dosažení kýženého výsledku?

Odpověď na tuto otázku trochu souvisí s předchozí. Nejprve jsem kolegům z ostatních politických stran hodně věřil, posléze se jim pokoušel věřit, načež nyní už nějaký ten pátek vím, že co není takzvaně na papíře, neplatí. To je politika a najde se v ní jen málo lidí, jimž můžete důvěřovat jako například kolegům z vedení nějaké firmy.

V jakém směru považujete své dosažené vzdělání za užitečné v současné funkci a proč jste zvolil právě tento směr?

Od dětství jsem byl veden k exaktnímu myšlení, takže studium technického oboru na vysoké škole tak nějak samozřejmě vyplynulo z kontextu. Nechci své vzdělání vyzdvihovat nad jiné, ale myslím si, že každý politik by měl mít vysokoškolské vzdělání. Pokud se dnes na manažerské – neřku-li řídící – funkci v jakékoli větší výrobní či obchodní společnosti neobejdete bez vysoké školy, je podivné, že v politice tohle neplatí. Samozřejmě chápu, že to nelze nařídit, ale dovoluji si to nadhodit jako téma k zamyšlení pro voliče třeba při onom proslulém „kroužkování“ na volebních lístcích.

Věnujete se, či máte v úmyslu se věnovat se, nějakému dalšímu vzdělávání?

To je tedy opravdu otázka na tělo! Pochopitelně se kontinuálně učím cizí jazyky, nicméně co se týká dalšího uceleného vzdělávání, pravděpodobně se do něj po hlavě již nepoženu.

Jakým způsobem jste proměnil zkušenosti ze svých předchozích funkcí? Jaké zásady vám přinesly do života?

Obrovskou měrou mne ovlivnilo působení v České obci sokolské – své manažerské funkce v ní jsem již zmínil. Dodnes jsem místopředsedou Sokola a sokolská etika mne provází vlastně po celý život.

Radost a uspokojení mi přináší každý projekt či aktivita, díky nimž je život obyvatel Prahy 1 spokojenější.

Jak velký tým vás obklopuje a nakolik rozhodujete o tom, kdo budou vaši spolupracovníci?

Můj tým se nijak nevymyká tomu, co je obvyklé v podobných funkcích. Mám dvoučlenný sekretariát, který je součástí kanceláře starosty, což je jeden z odborů radnice Prahy 1. V něm pracuje více lidí, ale opakuji, že jde o víceméně standardní model ve většině radnic. Spolupracovníky si nevybírám; samozřejmě, že mezi mnou a například asistentkou musí být jakási základní pracovní souznění – podotýkám, že pouze pracovní! –, nicméně není to tak, že bych si asistentku odněkud sám přivedl. Podobně to platí třeba pro řidiče – toho jsem „zdědil“ po svých předchůdcích a neměl jsem důvod ho měnit jen kvůli tomu, že jsem se stal novým starostou.

Které záležitosti patří čistě do kompetence starosty Prahy 1, a o kterých nemůže rozhodovat sám?

Možná vás svou odpovědí překvapím, ale já nemohu rozhodovat vlastně o ničem sám. Veškerá rozhodnutí jsou kolektivní – příslušná usnesení musí schválit Rada městské části Praha 1 a většinu z nich posléze i Zastupitelstvo městské části Praha 1. To je obvyklý omyl mnoha lidí, kteří se domnívají, že starosta má pravomoci jako nějaký gubernátor v matičce Rusi.

Kdo jsou zastupitelé a jakým způsobem jsou voleni do svých funkcí a na jak dlouhou dobu?

Zastupitelé jsou – jak vyplývá už ze samotného názvu – volení zástupci, tedy reprezentanti konkrétních politických subjektů, které kandidovaly ve volbách. Jejich počet závisí na počtu trvale hlášených obyvatel v daném územním celku. Zastupitelé jsou voleni na čtyřleté funkční období.

Jak často se scházíte a co jsou hlavní témata diskuzí?

Zastupitelé městské části Praha 1 se scházejí na společném jednání zpravidla jednou měsíčně. Projednávají veškerou agendu spojenou s životem v Praze 1, a to včetně interpelací jednotlivých občanů apod.

Můžete porovnat činnost zastupitelstva a starosty s ostatními městskými obvody? Kde vnímáte významnější rozdíly ve způsobu vedení městských částí?

Na takovou otázku nemohu odpovědět jinak, než že nemohu hodnotit praxi v jiných městských částech, neboť v nich nežiji, ani profesně a politicky nepůsobím. Obecně však mohu říct, že rozdíl spočívá nikoli ve struktuře agendy, nýbrž pouze v jejím množství.

Bez kterých zásadních vlastností se každý starosta neobejde? Které povahové rysy jsou pro tuto funkci předností?

Jestli ode mne chcete slyšet odpověď ve smyslu, že jsem člověkem bez chyb, tak to ani náhodou. A moje povahové rysy by asi měli hodnotit jiní, ne já sám.

Které oficiality patří k pravidelným, jak se na ně připravujete, případně odíváte, a které na území městské části Praha 1 patří spíše k výjimečným?

Praha 1 je unikátní tím, že jakkoli je v porovnání s ostatními městskými částmi malá, svým významem – nejen jako historické centrum, ale také koncentrací státních institucí včetně úřadu prezidenta republiky – je dalece přesahuje. Jako starosta jsem zván na množství akcí, kdy řada z nich v sobě překrývá oficiální a společenský charakter. Většinou tedy chodím v obleku. Co se týká přípravy, samozřejmě každá akce má svůj itinerář, z něhož vycházím.

Jak dobře jste před vstupem do funkce znal městskou část Prahu 1 a o jaké zásadní skutečnosti se vaše obzory rozšířily během let?

Naši městskou část znám velmi dobře, dokonce bych řekl, že detailně, poněvadž zde od narození žiji a v drtivé většině času také pracuji. Po nástupu do vedení Prahy 1 jsem proto nezaznamenal nové, pronikavé poznatky. Nicméně hlouběji jsem pronikl například do procesu územního plánování, což je na první pohled fádní pojem, za nímž se však skrývá naše budoucnost.

Které části považujete osobně za zvláště hodné pozornosti a kde třeba i rád trávíte svůj volný čas?

Mám rád celou Prahu 1, jelikož všude je něco, co stojí za to. Jsem ale Malostraňák tělem i duší, což se odráží v těch nejniternějších preferencích. Malá Strana, Kampa, Hradčany – to je má srdeční záležitost!

Které společenské aktivity patří mezi ty, jež městská část Praha 1 pořádá pro občany a jaký je jejich smysl?

Těch aktivit je celá řada. Sousedská pospolitost je v Praze 1 skutečným pojmem a občanské spolky v naší městské části mají po celý rok napilno. Městská část některé akce sama pořádá – například oblíbená sousedská setkání –, mnoho jich pak podporuje finančně a spoluorganizátorsky. Smyslem těchto akcí je utužení vzájemných vztahů a uchování tradic ve víru velkoměsta.

Lze vás vidět na celé řadě kulturních a společenských akcí, takže máte hodně možností hovořit s občany. Jaké postřehy máte z těchto situací?

Jak jsem již řekl, jsem součástí Prahy 1 nejen jako starosta, ale také jako její patriot, takže spoustu místních osobně znám. Když přijdu někam na akci, řada lidí se ke mně hlásí. Častokrát se stane, že si vyslechnu i konkrétní připomínky, tudíž se z těchto akcí tak trochu stávají i neformální „setkání se starostou“.

U komunikace bych ráda zůstala, přesněji u nahlédnutí do způsobu komunikace, kterou musí muž ve vaší pozici volit. Kdo jsou lidé, se kterými kontakt vyžaduje striktně formální postup a kde naopak, i s ohledem na společenské postavení, je vhodnější spíše neformální postup?

Neformální postup nebo spíše přístup je vhodný právě při již zmíněných společenských akcích. Pokud však například pokládám věnec při pietním aktu s premiérem, nebylo by vhodné, kdybych mu vykládal třeba o tom, že jsme minule na candrbálu měli jako první cenu v tombole pečené sele.

Které situace ze své pozice považujete za velké komunikační výzvy?

Výzvou – ačkoli postupem času naštěstí stále menší – je pro mne každý veřejný projev v angličtině. Nejsem žádný spíkr, ale jelikož cizím jazykům věnuji poměrně dost času a energie, výsledky se dostavují, z čehož mám pochopitelně velkou radost.

Kterých problematik se městská část Praha 1 za posledních pět let zbavila a kterým výzvám aktuálně čelí?

Máme za sebou – přestože ještě ne definitivně – arbitráž ohledně půdních vestaveb v Praze 1. Vedení městské části v čele se mnou tuto kauzu dostalo do vínku od předchozích politických reprezentací a až teprve nám se podařilo otočit kormidlem tohoto zapeklitého případu správným směrem. Aktuálně se potýkáme především s pouličním hlukem – takzvaným buskingem – a také s vozítky segway. Jde o jevy, které výrazně komplikují každodenní život obyvatel Prahy 1, nicméně oba snad spějí ke zdárnému řešení.

Co vám naopak dělá častou radost v rámci činnosti městské části a které projekty se ve výsledku velmi osvědčily?

Radost a uspokojení mi přináší každý projekt či aktivita, díky nimž je život obyvatel Prahy 1 spokojenější. V tomto směru si zaslouží aplaus Středisko sociálních služeb Praha 1, které nejenže poskytuje svým klientům primární péči, ale jež pro ně také připravuje pestré volnočasové vyžití. Namátkou bych připomněl bezplatné výlety pro seniory za krásami naší vlasti. Tento projekt je skutečnou lahůdkou v oblasti sociální péče a Prahou 1 se inspirují i ostatní městské části.

Znáte způsob, jak přimět občany, aby se o politiku zajímali, vzali více v potaz vliv politiky na jejich životy?

Musíme rozlišovat mezi občanskou angažovaností a členstvím v politické straně. V naší zemi má politika natolik pejorativní charakter, že je mnohými považována za jakousi pobočku pekla a slušní, charakterní lidé s ní – kromě voleb – nechtějí mít nic společného. Když si vezmete sousední Rakousko, tak tam je běžné, že do politiky se aktivně zapojují staří i mladí, a to v mnohem, ale opravdu mnohem větším měřítku než u nás. Kdyby to takhle fungovalo i v České republice, padla by obvyklá praxe – zejména u starých, tradičních stran – kdy několik kamarádů vstoupí do místní stranické buňky, tu pak ovládnou, načež mají zvolení téměř jisté. Na radnici pak sedí třeba i pět volebních období za sebou s jediným cílem: pohodlně si žít. To je naprosto otřesné, ovšem bez mnohem větší angažovanosti lidí v politice se to nezmění.

Že „čas vždy ukáže“, platí zejména pro starosty. Na co z práce, kterou máte za sebou, jste zejména hrdý?

Jsem spokojen zejména s tím, že Praha 1 hospodaří od nástupu TOP 09 do vedení městské části a radnice Prahy 1 vyrovnaně a bez dluhů.

Jakým způsobem si trénujete svoji koncentraci?

Koncentraci netrénuji, jelikož jsem zvyklý se koncentrovat přirozeně, na základě svých profesních zkušeností. Vím, že existují metody cíleného nácviku koncentrace, ale zatím jsem nepocítil potřebu je hlouběji zkoumat.

Jaký je podle vás nejlepší způsob, jak dosáhnout svých cílů?

Klíčové je nejen stanovení vlastních cílů, ale také konkrétních kroků včetně časového rozvrhu. Pak už zbývá jen „maličkost“ – do puntíku vše splnit!

Děkuji za rozhovor.

Text: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Vytvořeno ve spolupráci:

MgA. Veronika Blažková – tisková mluvčí

Michaela Madejová, DiS. – referent pro styk s veřejností

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz 

Grandior Hotel Prague www.hotel-grandior.cz 

Le Hotels Group www.le-hotels.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz



Partneři