Byzmag

Mgr. Patrik Hužva, MSc., MBA

Je absolventem ekonomie na Newbery College a MBA a MSc programu na Nottigham Trent University. Své rozsáhlé zkušenosti z oblasti obchodu a marketingu získal v několika společnostech. Pracoval například pro nadnárodní petrochemickou společnost ExxonMobbil jako Territory Manager. V poradenských společnostech IMPAC a DC VISION se zaměřením na optimalizaci výrobních nákladů pracoval jako Regional Vice President pro ČR, Slovensko a Maďarsko a specialista LEAN procesů. Od roku 2011 pracoval v pozici obchodního ředitele ve společnosti EMOS, kde vedl tým 7 manažerů. V současné době působí na pozici generálního ředitele společnosti LABICOM s.r.o.

Jste absolventem MBA programu na Nottingham Trent University. Dlouhá léta také působíte jako lektor na MBA programech. Jak zpětně hodnotíte tento typ studia a v čem Vám bylo největším přínosem?

Zpětně dané studium a posléze i lektorkou činnost na modulu Strategic Marketing hodnotím velmi pozitivně. Manažer získá tzv. „eagle view“ a má mnohem lepší přehled o celkovém fungování firmy jako celku. Neméně významná je i funkce „networkingu“ a následné příjemné konzultace a setkávaní s lidmi a sdílení vzájemných zkušenosti. Jistě bych dané studium nedoporučil čerstvému absolventu vysoké školy. Je potřeba mít nejdříve manažerské zkušenosti a poté teprve uvidíte přidanou hodnotu daného studia. Není to titul MBA, ale znalosti, které sami získáte, které Vám dají sílu tvořit. Říkám tomu „knowledge is power“, síla, energie vždy vede k nějaké akci a akce musí vést u obchodní společnosti ke konkurenční výhodě. Pokud firma neví, proč právě jim zákazník posílá objednávky, co je jejich konkurenční výhoda, není to moc dobře.

Na dané téma je má celodenní přednáška na MBA programu.

Zároveň jste členem spolku SAMBA (Spolek Absolventů MBA) a pravidelně se účastníte jejich akcí. Co Vás přimělo se stát členem spolku SAMBA?

Byl to krásný email Jirky Slezáka (zakladatele SAMBA) před několika lety, konkrétně 4. ledna Nového roku s tím, že je potřeba správně zahájit Nový rok a měli jsme perfektní pracovní setkaní v saunovém světě a příjemný pracovní den…pak už jsem byl „chycen“.

Co Vám osobně přináší společenské akce spolku SAMBA?

Inspiraci a nenucené setkávání se zajímavými lidmi.

Svoji kariéru jste začal ve společnosti ExxonMobil, kde jste strávil dlouhých devět let. Je to neobvyklé. Co bylo jiné, že jste tak dlouho vydržel v této společnosti?

Ano bylo to krásných 9 let života, obrovská škola a to po všech stránkách. Dělal jsem obchodníka a naučil se, jak se dělá poctivý obchod, dodnes z toho těžím.  Pro mladého absolventa je zkušenost v nadnárodní korporaci výborná, z pohledu manažera už méně, nejste manažer, spíše vykonavatel. Téměř vše je již rozhodnuto na nadnárodní úrovni, kolikrát i to kde se mají koupit „reklamní tužky“ a to nemluvím o strategii. Nicméně, byl jsem tenkrát pyšný, že jsem pracoval pro jednu z nejúspěšnějších firem na světě.

Co Vám dala tato zkušenost do další praxe?

Umět pracovat v nadnárodní firmě a umět se s tím i smířit. Má to vždy dvě strany, tak jak jsem již zmínil. Naučíte se disciplíně a perfektnímu procesnímu řízení. Naučíte se i zachovávat klid a to i v  případech, že něco nedává vůbec smysl. Rovněž zjistíte, že trh „Česká republika“ je z korporátního hlediska tak zanedbatelný, že pochopíte, že se Vašimi problémy nebude nikdo zabývat. Nicméně my Češi, jsme mistři improvizace, a tedy vše nakonec jde i v nadnárodním kolose ( smích ).

Proč jste z tak úspěšné firmy nakonec odešel?

Důvody byly dva. Jelikož mám od přírody ekologické cítění a vnitřně jsem se dlouhodobě nemohl ztotožnit pracovat pro největšího „ropaře“ na světě a tedy když ExxonMobil prodal všechny své aktivity Eni Group (Agip Česká republika) nadešel ten okamžik změny. Tenkrát jsem byl první, ale ani ne poslední, který po akvizici odešel. Lákal mě business firemního poradenství. Tehdy jsem byl čerstvý absolvent MBA programu, tak jsem toho byl „plný“.

Posléze jste využil nabídky společnosti IMPAC kde jste působil v roli Regional Vice President pro ČR, Slovensko a Maďarsko a následně společnosti DC VISION. Jaká byla Vaše pracovní náplň?

IMPAC byla rovněž americká mezinárodní firma, nicméně „oneman show“ kde bylo vše možné. Měl jsem na starosti řídit obchod a projektové týmy nejdříve v ČR a posléze i SK a HU. Dělali jsme velké projekty na optimalizaci nákladů a procesů, zejména ve  větších výrobních firmách. Byl to přesný opak Exxonmobilu, děli se velmi zajímavé věci. Začínal jsem 3 týdenním školením na IMPAC University na Floridě. Dodnes na to vzpomínám, jak jsme v lednu chodili plavat do oceánu.

Majitel společnosti po roce tragicky zemřel a firma a jejích soukromá univerzita se posléze velmi rychle rozpadla. Začali jsme pracovat na sebe a později v tandemu Liborem Witasskem (mimo jiné manažerem roku 2012) s DC VISION kde jsme pracovali s nástroji LEAN procesů a Leadershipu. Velmi příjemná zkušenost a získání mnoha zajímavých zkušeností.

Co se Vám podařilo?

V IMPACU to byl „fičák“, během pár měsíců jsme získali velké projekty a stali se nejlepším teritoriem na světě. Byl jsem na to pyšný, že to bylo právě moje teritorium. Bohužel to po roce to taky tak rychle spadlo dolu. Bylo to v roce 2008 v průběhu nastupující světové recese a já jsem viděl hodně smutných příběhu, jak se z měsíce na měsíc zavírali dříve velmi úspěšné firmy. Rovněž jsem viděl hodně ředitelů firem po roce, kteří za rok zestárli o 20 let. Tehdy jsem si řekl: „takhle tě to nesmí nikdy semlít Patriku“. Snažím se pracovat ne více jak 10hodin denně. Vrcholový management je jako vrcholový sport, který jsem dříve dělal. Aby člověk podal dobrý výkon, musí i umět relaxovat, dostat to do rovnováhy, tak to perfektně funguje v přírodě, kde se nejvíce inspiruji.  V principu žádný rozdíl mezi vrcholovým sportem a vrcholovým managementem není, musí se k tomu přizpůsobit i životospráva. Už není možné si zajít „na pár pivek“ jako dřív se zákazníkem a druhý den „jakoby jezdit“ po trhu, teď musím druhý den fungovat. Možná je to spíš tím věkem.  Neuznávám workoholiky. Vždy se vyznačují obdobím, kdy hrozně moc pracují, ale poté následuje období, kdy hrozně moc nepracují, a vždy to odnese jejich zdraví. Již Albert Einstein říkal, že nerovnováha v jakékoliv formě je vždy nebezpečná. Tohoto pravidla se snažím držet.

Po čtyřech letech jste změnil angažmá a nastoupil jste na pozici obchodního ředitele společnosti EMOS s.r.o. Byla to velká změna vstoupit do české firmy z angažmá zahraničních firem?

Ano byla, v dobrém slova smyslu. Poprvé jsem zažil být manažerem, ne pouze vykonavatelem. Najednou jste za všechno zodpovědný a není se již se na co vymlouvat, schovávat se, protože pravidla a strategii hry si určujete sami.  Toto prostředí mi maximálně vyhovovalo. Řídil jsem tým 50 lidí.  Jediný společník firmy, vynikající vizionář, Jirka Lupač seděl dvě kanceláře vedle mě a tedy strategická rozhodnuti se dali dělat velmi rychle. Za všechna svá rozhodnutí však berete plnou zodpovědnost. Nemáte žádné kvóty, kolik lidí můžete mít, můžete přijmout dalšího, ale musí to být vidět i v číslech. Tato hra zvaná „business“ mě baví. EMOS hodnotím zatím za nejlépe procesně řízenou firmu, se kterou jsem se v životě setkal! Mnohé nadnárodní firmy by se zde mohli spousty věcí naučit.

S výrobky společnosti EMOS se již setkalo mnoho našich občanů. Co se Vám osobně podařilo?

Měl jsem tým 50 lidí z toho 7 manažerů na různých postech. Musím říct, že vše fungovalo velmi dobře, dařilo se nám nabírat kvalitní nové lidi, posouvat dopředu stávají manažery, tvořit dobrou zastupitelnost a jako výsledek byl vždy meziroční růst v dvouciferných číslech a to i v období kdy se maloobchodní tržby meziročně v ČR propadaly. EMOS je již velmi vyzrálá firma s neskutečnou tržní silou.  Tehdy, v období kdy ekonomika byla v recesi, jsme zvolili strategii „růst na úkor konkurence“ a ta se nám dařila naplňovat.

V současné době pracujete ve společnosti LABICOM s.r.o. na pozici generálního ředitele. Co bylo tím impulzem využít této nabídky?

Z EMOSU jsem nechtěl odejít, nicméně přišla výzva, která se neodmítá. Byla to příležitost se zase posunout o kus dál. I „produkty a služby“, který firma nabízí májí smysl a v mnoha případech pomáhají dělat lepší a zdravější svět a to se mi líbilo. Prodávat něco, co má smysl. Rovněž jsem při pohovorech měl velmi dobrý pocit z majitelů firmy a svého přímého evropského nadřízeného. Tak jsme si podali ruku, dnes jsem za to moc rád ….

Čím se společnost LABICOM zabývá?

LABICOM s.r.o. je součástí nadnárodní skupiny ALTIUM GROUP se sídlem ve Švýcarsku, nicméně se nejedná o standardní model nadnárodní firmy, který jak již dnes víme, v mnoha případech selhává. Jsme převážně obchodní firma, která dodává laboratorní přístroje, spotřební materiál a poradenské a servisní služby a to zejména analytickým laboratořím v České a Slovenské republice.

Kdo jsou Vaši zákazníci?

Našimi zákazníky jsou hlavně univerzity, akademie věd, farmacie, environmentální laboratoře, petrochemie, forenzní laboratoře, potravinářství a komerční, soukromé laboratoře … všichni ti, kteří potřebuji něco chemicky zanalyzovat a je jedno jestli jde o ftaláty v dětských hračkách nebo pesticidy v potravinách.

Proč by zákazníci měli využít právě Vaší společnosti?

Jsme mezinárodní firma, která si nicméně zachovává téměř absolutní identitu.

Naší největší konkurenční výhodou je nezávislost na dodavateli. Vždy se snažíme přinést zákazníkovi to nejlepší řešení pro něho a netlačíme mu pouze jednu značku. Zastupujeme renomované firmy z celého světa, od Kanady, USA, přes Evropu až po Čínu. Tak to máme i v ATLIUM GROUP, tedy zákazník si může u nás opravdu vybrat a najít pro sebe to nejlepší řešení. S naší sesterskou firmou v Praze, HPST, s.r.o., která se zejména zabývá instrumentací, nabízíme kompletní řešení pro analytický business.

Dnes se často hovoří o inovativních firmách. V čem je Vaše společnost inovativní?

Inovace je neustálý proces. Je potřeba firmu posouvat neustále dopředu a nemusí to být vždy jen obrat a zisk.  Zde se opět inspiruji v přírodě.  „Ve světě, v přírodě stagnace neexistuje, existuje pouze růst či pád a tedy kde je všechno v pohybu není možné stát nehybně. Firmy, si musí vybrat pouze mezi dvěma možnostmi, chtít jít dopředu nebo zpátky“. Ono totiž nic mezi není.  

Jaké výzvy na Vás čekají?

Výzev je spousty, pracujeme na mnoha věcech. Nyní například intenzivně pracujeme na vytvoření eCommerce platformy. Jsem v LABICOMU teprve 8 měsíců a je toho ještě hodně co je potřeba udělat. ALTIUM GROUP, koupila firmu LABICOM do své „rodiny“ v roce v 2014 a dala touto akvizicí dohromady dva týmy z různých společností. Největší výzva je střet dvou kultur a myslím si, že se s tím potýká každá firma, která si projde akvizicí. Každý to chce dělat jako předtím, ale ono to v mnoha případech už nejde. S tím se i my nyní potýkáme. Zde je znovu potřeba se podívat na řešení do přírody a hezky to vystihl Charles Darwin….  „Nepřežijí ti nejsilnější, ani ti nejinteligentnější…přežijí ti, kteří se dokáži přizpůsobit změnám.                                   

Jaká je tedy Vaše přidané hodnota?

To, že jsem neutrální a mám jediný zájem a cíl, vybudovat zdravou, odpovědnou a úspěšnou firmu. Základ je trvale udržitelný rozvoj. Tak se i stane. Myslím, že máme dobře našlápnuto. Firma je na trhu již 19 let a má dobrou reputaci mezi zákazníky. Majitel nám dává maximální podporu a důvěru. V podstatě si firmu s týmem budujeme sami a to je vzácná příležitost. Vše je jen otázka času a vytrvalosti. Zde bezmezně věřím v další zákon přírody: „Nejen v obchodě dostáváme pouze to, co dáváme, a ti, kdo se snaží dostávat, aniž by dávali, vždycky poznají, že zákon vyrovnávání je neoblomně vždy vrátí do naprosté rovnováhy“. Tak to prostě je a čím dříve si na to člověk přijdete, tím snáz se mu žije. Mě to naučil v mládí vrcholový sport. Chtěl jsem mít výsledky, musel jsem do toho hodně dávat.

Opak rovněž vidíme  všude kolem nás, takoví Ti „ radoby úspěšní vyčuránkové“ vždy vyhasnou velmi rychle. Hold je potřeba poctivě a chytře pracovat, to je jediná správná cesta k trvalým výsledkům.

V průběhu své kariéry jste prošel přes velké zahraniční firmy až po střední firmy regionálního charakteru. Kde se Vám lépe pracuje a proč?

Teď a tady. Nebojím se převzít zodpovědnost, kde jsem nyní, mi to maximálně vyhovuje. Je to jako naše firma, akcionáři do firmy minimálně zasahují. Vidí online co se ve firmě děje a pokud mají potřebu tak se zeptají. S řediteli z různých zemí se setkáváme se a předáváme si zkušenosti, pomáháme si a funguje to. V této míře jsem to předtím nikdy nezažil. Maximální důvěra a prostor. Na druhou stranu na sebe i přebíráte obrovskou zodpovědnost a to nejen za výsledky.

Jak vnímáte živostnost globálních korporací? Co jim hrozí?

Zapeklitá otázka, nevidím to moc růžově, i když se jim ještě dlouho bude dařit. Při takových velikostech to není vůbec jednoduché uřídit a ještě pokud je firma volně obchodovatelná na burze a tedy i minoritní akcionář má právo vědět jak je přesně nakládáno s jeho investicí. Vznikají pak paradoxy, že vše musí být precizně zprocesováno, což začne hubit samotnou firmu.

Prvky autonomního řízení, které každá zdravá firma má, jsou nahrazeny mikromanagement, kterým dáváte jasno lidem najevo, že jim nevěříte a tedy oni ztrácí iniciativu a přestanou firmu posouvat kupředu a pouze čekají na příkaz vedoucího či další systémové nařízení. Toto, podle mě, není cesta k úspěchu. Nicméně vidím, že to manažeři nadnárodních kolosů již rozpoznávají a začínají na tom pracovat, moc jim držím palce.

Důležité je si i uvědomit, že dnešní mladší generace manažeru je diametrálně jiná.  Chtějí a i dokážou pracovat velmi dobře, ale musíme jim umět vytvořit podmínky. Mají menší úctu k autoritám, chtějí větší flexibilitu, otevřenou pracovní dobu, mnozí již nechtějí být ani zaměstnání, ale spolupracovat externě. Je potřeba se tomu přizpůsobit chceme-li si budovat své budoucí nástupce, to je zatím u nadnárodních firem dosti složité. Dříve ten pohled asi byl následující: „Vy potřebujete nás zaměstnavatele, abyste si mohli platit vaše složenky“. Dnes je pohled následující: „My zaměstnavatelé potřebujeme Vás, abyste nám pomohli společně vydělávat peníze a posouvat firmu dopředu“. Dnes si kvalitní manažer vždy najde zajímavou práci, tak i dobrá firma si vždy najde dobrého manažera, vše je uvolněnější a střídat práci pro mladé, nejen manažery vůbec není žádná „slabá stránka“. Otevřeli jsme se světu, tedy možnosti jsou oboustranně velké. Klíčové je budovat inspirující firemní kulturu, aby lidi chtěli pro firmu pracovat a ztotožnili se s jejími hodnotami.

Jste úspěšný manažer. Máte nějaké vzory, podle kterých se řídíte?

 Ano, já mám obrovský manažerský vzor – přírodu jako celek kde vše funguje naprosto úžasně a v absolutní rovnováze. Stačí se podívat kolem sebe a člověk to hned vidí, jen se to musí naučit vnímat u umět to přeložit do srozumitelného jazyka. Představte si například schopnost regenerace a obnovy v přírodě, je absolutní, zahodíte na zem cokoliv, příroda si se vším poradí, vše je jen otázkou času.

Bydlíme s dětmi v nejmenší samostatné obci na Moravě u lesa. Každý den, když jedu z práce a vjedu do lesů, řeknu si, to je přesně ono, kam se chci každý den vracet. Pak se naučíte s přírodou komunikovat a ona vám toho hodně prozradí, i když mnozí „milovníci nákupních center“ mi nerozumí.

Zpátky k regeneraci a obnově, pokud se i ve firmě něco „po……“ vždy je prostor to spravit a nikdy to není taková tragédie, jak to na první pohled může vypadat. I firma má schopnost regenerace. Místo nehody se opraví a firma jede dál a v mnoha případech se vše i zlepší. Každá bolest jednou zmizí, vše je jen otázkou času.

Je potřeba si uvědomit, že příroda by si bez nás poradila, ale my bez ni ne! Proto vždy mluvím o odpovědné firmě. Nikdy bych nemohl pracovat pro firmy, které vyrábí cigarety, zbraně či ničí životní prostředí.Rovněž je pro mě velmi inspirující setkávání s lidmi, se kterými sdílíme podobné a to nejen profesní hodnoty. Setkávání SAMBY je určitě jedna z nich.

Jaká je Váš osobní cíl?

Napsat knihu na téma zákony přírody a jejich implementace do zdravé a odpovědné firmy. Na osobní rovině je to dobře vychovat své dvě děti.

Na závěr řekněte našim čtenářům, jaká je vaše cesta k úspěchu?

Každý si musí najít svou cestu a hlavně si uvnitř definovat co pro něho úspěch vůbec vlastně znamená.

Úspěch se vždy dostaví, pokud člověk dělá to, co ho baví a je úplně jedno jestli plete košíky, hraje fotbal nebo řídí velkou firmu. Úspěch nikdy nejsou peníze. Kdo dělá hlavně pro peníze, nikdy je nevydělá. Peníze jsou až sekundárním efektem toho co děláme a pokud to děláme dobře, můžete vydělat i hodně peněz.

Co se mě týče, za mlada jsem vrcholově dělal triatlon, nádherný sport a to považuji za vysokou školu života. Sport mě naučil vnitřní disciplíně, dostanu přesně to, co do toho dám a „kňučení“, že to nejde, k ničemu nevede. Lidově řečeno „bez práce nejsou koláče“, to je ten recept.

Myslím, že Češi jako národ máme obrovský potenciál být úspěšní, ale máme jeden velký problém. Ve většině případů hledáme důvody, proč nepůjde jít zase o kus dopředu, místo abychom hledali způsoby jak udělat první krok. Pokud se nám toto podaří v našich myslích změnit, máme jako národ vyhráno. Vše je u nás protkáno velkým negativizmem. Vidím to všude kolem sebe. Rovněž také raději pořád dokola hledáme „zázračnou pilulku na hubnutí“ či rychlou investici s návratností ROI 400%. Takové věci prostě neexistují. Někde jsem četl, že jsem „mistři světa ve skoku na špek“, tím je to krásně řečeno.

Je potřeba si umět určit ambiciózní a smysluplný cíl, soustředit se na něj, důvěřovat svému týmu, sdílet a přenášet zkušenosti, informace, vytrvat a výsledek se vždy dostaví, vše je jen otázka času. Jako zásadní rovněž vidím schopnost manažera ustát negativní emoce lidí, kteří na vaši cestě k cíli vždy budou, nenechat se odradit a demotivovat. Umění dosáhnou vyššího cíle je umět ustát dílčí neúspěchy na cestě k cíli. Vždy říkám, že musíme vytvářet pohyb okolo aktivit s přidanou hodnotou.

Děkujeme za rozhovor.

Text: Redakce

Foto: Archiv

 

 

 



Partneři