Byzmag

Stanislav Orság

Stanislav Orság se narodil bezmála před čtyřiceti lety ve Šternberku. Absolvoval tamní gymnázium a poté VŠE v Praze, obor podniková ekonomika a management. Od roku 2001 pracoval na Šternberském městském úřadě, nejprve jako vedoucí odboru vnitřních věcí, v letech 2005 – 2007 jako euromanažer a koncepční analytik a následně jako vedoucí odboru kanceláře starosty (2007 – 2010). Poté si vyzkoušel dva roky v pozici jednatele Vodohospodářské společnosti, odkud náhle v roce 2012 naskočil do role starosty města, kterou zastává doposud.

Narodil jste se v roce 1976 a v roce 2001 jste nastoupil do vedoucí pozice na městském úřadě. Šlo tedy o Vaši první práci po škole, počítám správně?

Během posledních ročníků studia v Praze jsem pracoval a měl jsem i nabídky na stálou práci po dokončení studia.  Musel jsem ale ještě splnit svou povinnost a absolvovat civilní vojenskou službu.  K té jsem byl přidělen do svého bydliště ve Šternberku na městský úřad. Po absolvování civilní služby jsem již ve svém rodišti z osobních i pracovních důvodů tedy zůstal.

Studoval jste obor podniková ekonomika a management. Proč jste směřoval svou pracovní budoucnost do veřejné správy?

Po absolvování civilní vojenské služby jsem dostal možnost pracovat pro Město Šternberk na pozici vedoucího odboru vnitřních věcí. Měl jsem na starosti chod úřadu, provoz budov, personalistiku.  V té době také končily okresní úřady a část agend přecházela na městské úřady. V té souvislosti jsme připravovali novou budovu, vybavení, zaváděli jsme potřebný software. Jako jeden z prvních úřadů jsme začali využívat také metody řízení kvality (završené po několika letech certifikací dle norem ISO). Naše město se v té době zapojilo do prvních projektů se zahraničními partnery a díky jazykové vybavenosti jsem se této spolupráce také mohl zúčastnit. Tedy práce pro Město Šternberk nebyla čistě úřednická. Byla to pro mě jednak obrovská zkušenost a na druhé straně i šance uplatnit řadu znalostí ze studií.

Postupně jste si prošel několika pozicemi a seznámil se s chodem radnice. Pak jste chvíli vedl Vodohospodářskou společnost. Jak na toto období vzpomínáte?

Nejdříve mi byla nabídnuta pozice v dozorčí radě VHS Sitky (podotýkám bezplatně) a následně i na pozici jednatele společnosti.  Jedná se o menší společnost, v jejímž čele stojí jen jednatel a má tak sám plnou odpovědnost za zásobování pitnou vodou a odvádění odpadních vod celého regionu, tisíců domácností, firem, společností. Z druhé strany jsem měl také ale mnohem „volnější ruce“ při řízení a rozhodování.

Od roku 2005 jste členem ODS. Co Vás přivedlo k politice?

Začal jsem samozřejmě jako řadový člen. Chtěl jsem mít možnost nejen pasivně sledovat co se kolem mě děje, ale také říkat své názory lidem, kteří řídí město a rozhodují o jeho dalším rozvoji. Vždycky jsem si říkal, že tady přece žiji, že zde žije má rodina, známí a není mi lhostejné, jak to tady jednou bude vypadat.

Po sedmi letech v politice jste to ve svých pětatřiceti letech dotáhl do pozice starosty. Byla to náročná změna, z „úředníka“ a Vodohospodářské společnosti do čela radnice?

Po vstupu do komunální politiky jsem si pro sebe vytyčil maximální cíl, že bych jednou chtěl zkusit pozici zastupitele. Přestože jsem cítil podporu lidí kolem mě pro to, co v komunální politice dělám, tak jsem si nikdy nepřipouštěl, že bych se stal komunálním politikem. Nabídku, která přišla dost nečekaně od zastupitelů v roce 2012, jsem zvažoval – vzhledem ke svým zkušenostem, rodině, zahájené práci ve VHS Sitce. Nakonec jsem si ale řekl, že je to pro mě výzva, která už se nemusí opakovat a že pokud chci s kolegy zastupiteli naše město rozvíjet, tak je to ta správná doba. Změna to byla obrovská – zejména se můj život stal prakticky veřejným.

V roce 2014 skončila v komunálních volbách Vaše ODS až na 4. pozici, i tak jste zůstal v čele města a opět řídíte poměrně širokou koalici. Jak to zvládáte?

Již v roce 2012 jsem deklaroval, že po skončení volebního období bych se chtěl vrátit do vedení VHS Sitky. Po volbách se ale z různých variant uspřádání zastupitelstva a rady města stala dosavadní varianta uspořádání jako nejvhodnější. Já jsem získal druhý nejvyšší počet hlasů jako kandidát a tak mi zastupitelé nabídli možnost setrvání na pozici starosty.  Spolupráce se všemi 20 zastupiteli je pro mě naprosto bezproblémová. Tím neříkám, že mezi námi neexistují různé i velmi protichůdné názory, ale co se ale úrovně komunikace a celkové spolupráce týká, je ukázková.

Od roku 2012 jste i krajským zastupitelem. V čem spatřujete hlavní rozdíl mezi komunální a krajskou politikou?

Rozdíl mezi krajskou a komunální politikou úrovně města není až tak velký. Mnohem větší odlišnosti jsou mezi řízením obce o 500 obyvatelích a městem s 10 nebo 50 tis. obyvateli. Od určité úrovně města již je problematika velmi blízká krajské (rozsah vlastněného majetku, existence a vedení různých zařízení a organizací atd.).

Blíží se další krajské volby. Co může politická reprezentace kraje dělat pro snížení nezaměstnanosti v Olomouckém kraji, která je jednou z nejvyšších v republice a určitě je to jedno z témat, které občany nejvíce pálí?

V první řadě vždycky podnikatelům říkám, že nejlepší pro ně je, když si jich jakýkoliv úřad nebude všímat a nechá je žít.  Je to malinko nadsazené. V praxi se spíše s podnikateli snažíme spolupracovat, komunikovat, a pokud můžeme pomáhat. Vzájemně se informujeme o jejich záměrech, plánech. Seznamují s nimi  naše úředníky, aby příprava a následné projednávání dle zákona bylo co nejjednodušší a nejkratší.

Z pohledu celého kraje je pro podnikatele důležitá existence rozvinuté infrastruktury, jako jsou vhodné prostory pro podnikání, dopravní infrastruktura a v neposlední řadě fungující trh práce. Tady vidím dnes největší slabinu, na kterou si právě podnikatelé stěžují. Struktura pracovních sil, struktura oborů středních a vysokých škol je naprosto odlišná od potřeb praxe. Změny ve středním školství jsou přitom právě v kompetenci krajů.

Zpět do Šternberku. Jak byste charakterizoval tamní podnikatelské prostředí?

Podnikatelské prostředí je poměrně bohaté. Převládá množství živnostníků a drobnějších podniků.  Máme u nás také několik podniků s 250 – 500 zaměstnanci.  Z největších zaměstnavatelů zde jsou Excalibur Army (výhledově až 600 zaměstnanců), Třídič s.r.o. (400 zaměstnanců) a Robertshaw (400 - 600 zaměstnanců). Všichni tři nyní velmi dynamicky rozvíjí své zázemí ve Šternberku, staví nové výrobní prostory, vybavují je technologiemi pro novou výrobu. Bohužel ale naráží právě na nedostatek vhodných pracovních sil v regionu a tak využívají i agenturních zaměstnanců.

Co z pozice starosty můžete dělat pro rozvoj a nastavení dobrých podmínek k podnikání na území města?

V první řadě je to komunikace s podnikateli, a to zejména v případě, že potřebují jakoukoliv pomoc, podporu. Mohu kdykoliv přijít za nimi nebo oni za mnou, informujeme se o jejich záměrech, o dění ve městě, problémech, možnostech naší pomoci apod.

V  posledních letech Město Šternberk vlastním prostředky připravovalo pozemky pro podnikatele. I toto byl důležitý krok, protože řada firem našla ve městě své zázemí nebo získala nové prostory k podnikání.

Jedním z nejvýznamnějších podniků v regionu je také známá zbrojařská firma EXCALIBUR ARMY. Jak funguje spolupráce firmy s městem?

Spolupráce s touto firmou a jejím vedením je pro mě osobně učebnicová. Firma Excalibur Army převzala bývalý státní podnik a postupně ho modernizuje, opravuje a mění v největšího soukromého zaměstnavatele ve Šternberku. Jeho existence není ale důležité jen z pohledu zaměstnávání obyvatel, ale i z hlediska účasti na životě ve městě a v okolí – finančně a materiálně podporují řadu organizací, událostí a projektů.

V roce 2014 jste v rámci soutěže Investor a podnikatelská nemovitost roku 2013 obdrželi prestižní cenu za brownfield roku – tedy za Vaši podnikatelskou zónu. Jak se nyní zóna vyvíjí?

Podnikatelskou zónu vybudovalo Město Šternberk postupně z bývalého vojenského logistického centra. Celý areál se otevřel, vznikla v něm kompletní infrastruktura a páteřní komunikace. Pak město jednotlivé pozemky nabízelo podnikatelským subjektům. K dnešnímu dni je v areálu cca 19 subjektů, máme poslední volné pozemky a i z finančního pohledu jsme úspěšní – částku, kterou město do areálu investovalo, již nyní prodejem pozemků získalo zcela zpět. Jsou zde spíše drobní podnikatelé. Někteří již vybudovali nové provozovny, někteří po zakoupení pozemků teprve projekty výstavby provozoven připravují.

Šternberk je znám také díky tradičním automobilovým závodům Ecce Homo. Někde jsem se dočetl, že jste působil v pozici zástupce ředitele tohoto závodu. Jak to máte nyní? A na co byste nalákal třeba diváky?

Závody pořádá ve městě Automotoklub Ecce Homo, Město Šternberk je parterem všech akcí. Již řadu let nejen finančně, ale i personálně a materiálně podporuje organizaci závodů. Jistou dobu jsem právě za Město Šternberk byl v organizačním týmu. V roce 2015 jsme oslavili 110 let od prvního závodu na trati Ecce Homo a 35 let od prvního závodu seriálu Mistrovství Evropy. Závody jsou velmi atraktivním podnikem a v podstatě nejvyšší automobilovou soutěží, která se koná v Olomouckém kraji. Nově automotoklub otevřel v areálu bývalého kláštera stálou expozici věnovanou tomuto závodu.

Ve Šternberku je také hezký hrad, expozice času… co ještě mohou návštěvníci ve městě spatřit a jak lze u vás trávit volný čas?

V našem městě si v podstatě každý návštěvník přijde na své.  Poloha města – rozhraní úpatí Nízkého Jeseníku a rovinné Hané -  láká ke sportům. V létě běh, jízda na silničním nebo horském kole, pěší turistika, koupání v přírodních jezírcích. V zimě možnosti běžeckého lyžování.

Máme zde nádherné historické centrum s řadou měšťanských domů, státním hradem, dominantní chrám a komplex bývalého augustiniánského kláštera. Město Šternberk se díky péči o historické centrum stalo v roce 2008 historickým městem České republiky.

Pořádají se zde závody ME v závodech automobilů do vrchu Ecce Homo, Ecce homo historic, Rally Jeseníky.

V areálu zahrady státního hradu jsou vždy v létě opery, divadelní a baletní představení pod širým nebem.

A co děláte Vy ve svém volném čase?

Vím, že to bude znít jako klišé, ale trávím ho především s rodinou. Díky veřejné funkci si užívám každé chvilky, kdy mám soukromí. Velmi rád relaxuji při jízdě na horském kole v okolní lesnaté přírodě. Mým asi největším koníčkem je vaření.

Každý má nějaké sny a cíle. Prozradil byste ty Vaše?

Mé sny – v tom dobrém slova smyslu – vkládám do budoucnosti své dcery. Děláme se ženou vše pro to, aby byla zdravá a měla šťastný život.  Můj zcela neskromný profesní sen je, aby následující generace občanů byly hrdé na naše město a na to, co jim i naše generace vybudovala a zanechala.

Naši čtenáři jsou zejména podnikatelé a manažeři firem. Co byste jim na závěr vzkázal?

Hlavně bych jim popřál hodně úspěchů a co nejméně pádů v dnešní složité době. Pokud bych si pak mohl i já něco přát, pak bych je chtěl požádat o méně předsudků vůči komunálním politikům a úředníkům.

Text: Radim Kašpar

Foto: Archív



Partneři