Nikdo snad již nepochybuje o tom, že lidé jsou bohatstvím firem. Nikdo ani nepochybuje o tom, že doba se mění - jak ve světě, tak u nás. Kluci z markertingu vyhrávají volby, holky veganky jsou “in”. Influenceři, jakožto moderní žebráci o partnerství ovlivňují masy, především ty mladší. Za peníze, bez hodnot. Pro slávu, bez vize. Kdykoliv. Modrá planeta se již nevyslovuje v souvislosti, že globální oteplování neexistuje. Žijeme ho! Obchodní zástupci si nedomlouvají schůzky na pevně určený čas, když jedou z Prahy do Brna. Jsou rádi, že dojedou ve stejný den. Vím, je to sen. Být v Brně!

Sníme, když bdíme a pak se divíme. Nedivme se.

Víte, co je nejcennější hodnotou?

Čas.

Zavřeni v klimatizovaných kancelářích v módu “nine to five” mnohdy nevnímáme vše, co plyne. Když vnímáme, nemusíme tomu věnovat pozornost. Je to oteplování pro korporátní dělníky tak hrozné, když v metru je dobře a ven se dostanou ráno, večer a o víkendech skončí u vody? Je ta ztráta hodnot tak hrozná, když důchodci jsou koupeni zvýšením almužny?

Když si na to vše každý odpoví nebo se nad tím alespoň zamyslí, pak to je první krok k lepšímu zítřku. Pro každého z nás. Protože celek se tvoří od jednotlivců a jejich aktivit. Pak můžeme být méně koupitelní, méně ovlivnitelní, méně "oteplováni", méně...