Holistický management v praxi
Přemýšlejte v širších souvislostech a nechte lidi dělat to, v čem jsou dobří
Holistický přístup je pojem užívaný především v medicíně, který chápe zdraví člověka jako komplexní systém různých složek lidského zdraví, které se navzájem ovlivňují. Filosofii holistického přístupu je však možné aplikovat i na jiné sféry života, toho byznysového nevyjímaje. Jak tedy pomocí holistického přístupu zlepšit „zdraví“ organizace?
Holistická matematika aneb jedna a jedna nemusí být dvě
Už Aristoteles prohlásil, že „celek je víc než jen souhrn svých částí“. Navzdory matematické nesprávnosti má tento přístup v sobě kus pravdy. Vychází totiž z tzv. principu emergence, kdy se „fenomény popsané na úrovni základních jednotek systému kvalitativně liší od fenoménů vzniklých vzájemnou interakcí v rámci systému“[1]. Přestože jsou tedy jednotlivé procesy ve firmě na vysoké úrovni, neznamená to, že jejich vzájemné působení funguje dobře a posouvá firmu kupředu. Ale jak z toho ven?
Pravidlo č. 1 – Přemýšlejte v širších souvislostech
Možná už jste slyšeli úsloví „pro detail mu uniká celek“. Toto je v podstatě základní pravidlo holistického přístupu. Organizace je složitý subjekt složený z více částí a k vyřešení problémů pak často nemusí stačit, když jej řešíte na úrovni konkrétního oddělení, procesu nebo projektu. Zkuste se na problém podívat z té nejvyšší perspektivy. Jak problém ovlivňuje firmu navenek? Je nutné jej řešit teď a tady? A je to vůbec problém, který si zaslouží vaši pozornost?
A nemusí se jednat jen o problémy. Velmi často například firmy zapomínají, co je smyslem jejich fungování – tedy, že tvoří produkt pro zákazníka. Všechny firemní procesy, které zákazníkovi nepřináší hodnotu, jsou jen zbytečným plýtváním energie a brzdí fungování celé organizace. Než tedy svoláte další půldenní poradu, zamyslete se nad tím, co je jejím cílem a kdo všechno na ní musí, respektive nemusí být. Vyhněte se tvoření zbytečných reportů, které nikdo nečte. Než pošlete email, přemýšlejte nad tím, kolik lidí dáváte do kopie. Přemýšlejte nad prací v širších souvislostech a veďte k tomu i vaše zaměstnance.
Pravidlo č. 2 – Vnímejte zaměstnance jako lidi
Firmu netvoří dobré finanční ukazatele, pěkné webovky nebo pozitivní zákaznické reference – firmu tvoří lidé a jejich vzájemné interakce. Pokud chceme zdravou organizaci, je potřeba věnovat maximální péči nejen kvalifikaci zaměstnanců v patřičném oboru, ale také jejich motivaci, vzájemným vztahům, hodnotám a přesvědčením či emocím.
Jedním ze základních smyslů holistického managementu je proto vytvoření firemního prostředí, kde se zaměstnanec bude cítit dobře a potřebně, kde nedochází k potlačování názorů a kreativity a kde nehrozí syndrom vyhoření, který je častým důsledkem špatného vedení firmy.
Pravidlo č. 3: Omezte byrokracii a nechte zaměstnance dělat to, v čem jsou dobří
Většina firem je svázána pravidly a byrokracií. Mít jasný řád není špatné. Pravidla jsou v mnoha odvětvích vyžadována auditními organizacemi a působí dobře i na zákazníky. Je však zapotřebí uvědomit si, kde je hranice mezi pravidly nezbytnými pro fungování organizace a těmi, které zaměstnance zbytečně omezují nebo jim zabraňují vykonávat svou práci kreativně a s radostí. Ideální holistická organizace totiž nemusí mít žádné úrovně vedení nebo pravidla.
Zdá se vám to nereálné? Omyl – bez směrnic, pravidel a jasných organizačních struktur funguje řada organizací. Inspirací může být například firma Semco. Firma zaměstnává okolo 3000 pracovníků. Názvy pozic byste však u nich hledali marně. Firma totiž nemá žádnou organizační strukturu a zaměstnanci se sami domlouvají, co budou dělat. Nemají manažery ani pravidla, projekty řeší v týmech a dokonce si sami rozhodují o výši svých platů, což v celkovém důsledku vyvolává větší pocit zodpovědnosti při práci.
Pro další inspiraci nemusíme ani za hranice. Na podobném principu funguje česká IT firma Unicorn. Uvnitř firmy funguje jakýsi interní trh pracovních pozic, který umožňuje zaměstnancům flexibilně měnit svou úlohu ve firmě. Zaměstnanci se hlásí k jednotlivým projektům, které je zajímají a dokonce si mohou sami říci o odměnu.
Text: Kristýna Váchová
Foto: lifestylehack z Pixabay