Klid před bouří

Jednou z takových moratorií je insolvenční moratorium, o kterém pojednává Sbírka zákonů č.191/2020 a především § 127a „Mimořádné moratorium“. Dané moratorium je určené podnikatelům (OSVČ nebo právnické osoby), kteří nebyli ke dni 12.3.2020 v úpadku ve smyslu insolvenčního zákona a nebylo zahájeno insolvenční řízení nebo bylo zahájeno k návrhu věřitele a tento návrh byl dlužníku doručen před méně než 15 dny.

Co ze zákona vyplívá:

• Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nemá dlužník povinnost podat na sebe insolvenční návrh a to až do uplynutí 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii
• moratorium ve formě této výjimky z povinnosti podat dlužnický insolvenční návrh skončí nejpozději ke dni 31. 12. 2020. 

Mimořádné moratorium bylo schváleno za účelem ochránit provozuschopné podniky, které se v důsledku dočasného výpadku způsobeného mimořádnými opatřeními dostaly do přechodných platebních potíží. 

Tady se nabízí otázka: Není toto moratorium jenom oddálení očekávané insolvence?

V době insolvenčního moratoria mohou firmy čerpat všechny dotační pobídky dané vládou. Tedy, dotujeme podniky, kterým uměle prodlužujeme život.

Firmy, které systematicky pracovali na své budoucnosti, vytvářeli si krizové scénáře, vytvářeli si finanční polštář, pracovali na inovacích svých služeb či produktů, přežijí tuto krizi a jsou připravené na znovu oživení nejen české ekonomiky. Těm má cenu pomoci. Některé z nich dokonce nevyužijí žádných vládních pobídek. 

Na druhou stranu jsou firmy, kterým již od loňského roku ubývalo zakázek, snižovali se marže a fixní náklady zůstaly stejné, až se dostali na mez insolvence. A současná krize jim definitivně ukázala pravou tvář stavu jejich firem.  Díky moratoriu mají majitelé takových firem možnost se otřepat a oddálit tu mez insolvence. 

Ale jak? Když se nezmění majitelé ani management firem. Když se poptávky po jejich službách či produktech úplně zastavily, tedy nemají žádné objednávky, ze kterých by vytvářeli příjem. Protože fixní výdaje jsou v době krize stále stejné. Z čeho se tedy má vytvářet finanční polštář pro placení závazků, když si nepokryjí ani své vlastní fixní náklady? Vládní pobídky jim část těchto fixních nákladů naplní, ale co dál?

Když se ekonomika začne oživovat, bude znovu chtít ty stejné služby či produkty? A když ano, rozhodně to nebude v objemu, který se dělal před krizí. Takže jaké jsou výhledy takových firem?

V současné době jsou věřitelé v pasti. Mají dvě možnosti, buď počkat na ukončení moratoria a čekat na konkurs, v lepším případě u větších firem odsouhlasit reorganizaci. A nebo již dnes hledat s ostatními věřiteli cestu se současnými majiteli takových firem, která by již dnes zavedla restrukturalizační plán a ve finále by pomohla všem. 

Nejlepší řešení je se vždy dohodnout. Bohužel je zde však problém, jelikož majitelé firem si nepřipouští, že by mohlo dojít k insolvenci a stále do poslední chvíle očekávají zvrat, který nepřichází.

Pomůže tedy insolvenční moratorium českému podnikání? První kvartál příštího roku nám ukáže statistiky.

 

Foto: Jakub Komenda