Blízkému východu hrozí druhá vlna arabského jara

Na začátku letošního ledna se v Tunisku i Íránu spustily rozsáhlé nepokoje nápadně připomínající události z konce roku 2010. Ani v jedné z uvedených zemí demonstrace nedosáhly na úroveň revoluce či občanské války, nicméně protesty probíhaly intenzivně několik dní a násilné výtržnosti zmírnila až vlna zatýkání. Demonstrace však nebyly zcela potlačeny a v menší míře probíhají dodnes. Ačkoli pozornost západních médií získaly více nepokoje v Íránu, obě události spolu velmi souvisí a byly poháněny stejnými motivy, které kdysi rozpoutaly právě arabské jaro, s jehož následky některé země, jako například Sýrie, dodnes bojují.

Celý region i po osmi letech působí velmi nestabilním dojmem. V některých zemích byl tenkrát svržen poměrně silný režim, což není dobrým znamením pro ty, kteří se snaží u moci udržet nyní. Jednou z výjimek může být Egypt, který je pod kontrolou schopného prezidenta el-Sisího, jenž již důrazně varoval potenciální rebely a upozornil na fakt, že za jeho vlády žádné další povstání nepřipustí, i kdyby za to měl zaplatit vlastním životem. Reagoval tím na výzvy opozice k blokaci prezidentských voleb, které se konají 26. – 28. března.

Hlavním argumentem pro současné demonstrace v arabských zemích je ekonomická situace a vysoká míra nezaměstnanosti. V Alžírsku a Jordánsku se letos již rovněž protestovalo proti korupci a zdražování potravin. Problém spočívá v tom, že budou-li podobné nepokoje pokračovat, je jen otázkou času, kdy jich zneužijí ozbrojené teroristické skupiny, které pak dané země uvrhnou do občanské války, stejně jako to udělaly v Libyi či v Sýrii. Právě ze Sýrie a také z Iráku nyní spousta ozbrojenců ustupuje, snadno se tedy mohou bojůvky začít formovat v některé z jiných zemí. Džihádisté jsou totiž velmi mobilní a flexibilní, za svatou válkou jsou ochotni vydat se kamkoli. Proto také většinu takzvaných rebelů v zemích zasažených arabským jarem v roce 2011 nikdy netvořili obyvatelé dané země, ve které občanská válka probíhala, teroristé se na místo jednoduše sjeli z celého zbytku arabského světa a v některých případech i z Evropy či USA.

Co se týče globálních následků a vlivu případné eskalace současných problémů na západní svět, velkou roli bude hrát to, zda jsme se poučili z předchozích událostí a chyb, které jsme udělali.

Západ před sedmi lety arabské jaro podporoval mediálně, finančně a v některých případech dokonce i vojensky. Výsledkem byla samozřejmě humanitární katastrofa, destabilizace daných území a uprchlická krize, která dodnes představuje pro Evropu velký nevyřešený problém. Za velmi nezdařilou zpětně označila vojenskou intervenci v Libyi i administrativa bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy. Rozhodneme-li se těchto konfliktů opět účastnit, musíme samozřejmě rovněž počítat s následky, kterými bude pravděpodobně další lavina uprchlíků a opět o něco větší nenávist arabského světa vůči tomu našemu, tedy nejspíš i větší počet teroristických útoků v evropských zemích.

Fotka od Mikhail Mamontov z Pixabay