Branko Černý a jeho Král vín České republiky

Jak se navzájem, co se návštěvníků jednotlivých královských koštů týče, liší ty typicky vinařských oblastech, jako jsou Hustopeče či Znojmo od těch ostatních? Cítí se Moravané být víc vinaři než ti druzí? V jakých městech si „koštovačky“ užíváte nejvíce?

Nevím, zda vůbec můžeme mluvit o rozdílech v návštěvnících. Možná je to i tím, že do Hustopečí i Znojma přijíždí velké množství návštěvníků z celé republiky, zdaleka tu tedy nepotkáme jen místní. Navíc úroveň milovníků vína celorepublikově vzrostla a na Koštech se potkáváme většinou s poučeným vinařským publikem, které si přichází vychutnat nejlepší česká a moravská vína. Najdeme-li nějaké rozdíly, pak nejspíš v tom, že Moravané mají hodně blízko k výrobě vína a tak ho i posuzují, zatímco ostatní milovníci vína vnímají víno více komplexně a často i ve srovnání se zahraniční produkcí. Určitě nemohu vyzdvihnout jedno město - Košt je na každém místě jiný, v jiném prostředí, s jinými lidmi. Praha bývá jednoznačně největší, Znojmo je jediné pod širým nebem, Liberec je výzvou - bude letos poprvé, a tak bychom mohli najít zajímavosti na každém z míst.

Srovnáte-li první a poslední ročník Krále vín, jaký největší pokrok a v jakých směrech registrujete?

To je nesrovnatelné. Za 12 let se výrazně posunula kvalita vín, rozhled vinařů, konzumenti obecně i naše publikum. Vinařům se podařilo dostat naše vína na špičku evropské kvality, začaly plodit vysazené i zrekultivované vinohrady, do vinařství se dostaly špičkové světové technologie a většina vinařů pravidelně vyráží do světa nabírat zkušenosti a inspiraci. Milovníci vín se za tu dobu "propili" k suchých vínům, naučili se ocenit skutečnou kvalitu a většinou už je neošálí atraktivní nos a zbytkový cukr. 

Takže opravdového fajnšmekra poznáme podle toho, že dává přednost vínům suchým?
V zásadě ano. Suché víno nechá vyniknout odrůdu i um vinaře. Na druhou stranu samozřejmě znalec ocení i skvěle vyrobené ledové víno.

Ochutnal jste někdy víno, které se natolik vrylo do vašich smyslů, že na něj dosud nemůžete zapomenout? Tak jako když něčí smýšlení například ovlivní kniha, lze toto aplikovat i u vína?

Ochutnal jsem řadu skvělých vín, na která nemohu zapomenout. Víno vás může ovlivnit z mnoha úhlů pohledu. Vynecháme-li ten základní, alkoholový, můžete si prostřednictvím vína měnit stravovací návyky, životní styl i třeba vztah k přírodě a její ochraně. Navíc vaše myšlení mohou formovat i někteří vinaři - na dálku či zblízka.

Co pro vás znamená, když koštujete víno, které bylo vyrobeno „srdcem“? A co naopak vína s nejpokročilejší technologií?

Ono se to navzájem nevylučuje. I vína vyráběná na špičkových technologiích mohou (a měla by) být vyráběna srdcem. Pokud se tato vzájemná synergie povede, máte náběh na šampiona. Menší vinařství většinou na špičkovou technologii nedosáhnou a srdíčka musí angažovat více, ve velkých vinařstvích vidíme názorně po přestupu technologů, že technologie zdaleka neřeší vše.

Jakým výzvám čelí dnešní vinaři? Co naopak museli řešit jejich vinařští dedečkové a dědečkové jejich dědečků?
To je opravdu hodně složitá otázka. Dnes bych řekl, že je nejtěžší víno dobře prodat - řada vinařů víno vyrobí, hodně z nich i v pitelné podobě, ale poté ho prodávají pod výrobní cenou, protože ho dráž prodat neumí. Tím, že do ceny nezahrnou odpisy a dlouhodobé investiční náklady si zadělávají na velký problém v budoucnu. Jejich dědečkové řešili asi nejvíc problém, jak z povolených 4 arů vinice vyrobit víno pro celou rodinu a ještě něco na prodej. A dědečkům dědečků bylo možná hej, možná ouvej. Myslím, že si užívali krásný a pohodový život bez starostí a shonu, samozřejmě naplněný velkou dřinou.

Ptát se na to, zda máte oblíbené vinařství je otázka lehce položená, ale těžko se vám na ni bude odpovídat. I tak mě však zajímá, jaký druh vinařství je vám nejbližší a proč?
V mé pozici ředitele největšího vinařského projektu se odpověď na tuto otázku rovná profesní sebevraždě. Mám rád poctivě vyrobená vína a laskavé lidi, kteří je vyrábějí. Pochutnám si na Ryzlinku vlašském z Pálavy, hutném Ryzlinku rýnském a během dlouhých zimních večerů usrkávám Pinot Noir ze sudu.

Vyrábíte si také vlastní vína?
Nikoliv, víno potřebuje čas a ten já nemám - stále jezdím za milovníky vína a vinaři.

Jaké největší porozumění či prozření vám víno kdy přineslo?
Nevím, zda přesně chápu smysl otázky. U druhé láhve většinou nastává velké porozumění, prozření až ráno - a někdy je hodně divoké.