Lidé a projekty

prof. JUDr. Marie Karfíková, CSc.

Publikoval Radim Kašpar7.2.2018

prof. JUDr. Marie Karfíková, CSc. 3 fotografie ve fotogalerii

Jste známá česká advokátka, profesorka a vedoucí Katedry finančního práva a finanční vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Co je podle Vás aktuálně nejzajímavější téma v oblasti finančního a daňového práva?

Vývoj v této oblasti je neuvěřitelně turbulentní. Ostatně každá politická strana staví, nikoli překvapivě, do popředí svých programů otázky daňové a finanční. Jistě vás nepřekvapí, že jde o takové záležitosti, jako třeba EET, zdaňování sdílené ekonomiky, zajišťovací příkazy v daňovém řízení apod. Nejen podnikatelé, ale snad každý v tomto státě mi potvrdí, že jde o něco, co je skloňováno v každém pádu dnes a denně, s čím se setkáváme neustále ve všech médiích. Do konce letošního roku se musíme připravit na jednání Poslanecké sněmovny, které se bude týkat schvalování státního rozpočtu na rok 2018. Zatím se představitelé politických stran předhánějí v prohlášeních, že státní rozpočet je prioritou a musí být schválen do konce roku, i na tomto úseku se můžeme dočkat zajímavých návrhů, protože předložený rozpočet připravila končící vláda, která již nemá oporu ve Sněmovně. Nejsou bez zajímavosti i judikáty Nejvyššího správního soudu, které se bezprostředně dotýkají daňového práva a jsou mnohdy dost překvapivé, zejména pro příslušné finanční orgány. Podobných příkladů, však mohu uvést tolik, že by na to jistě nestačil prostor, který jste si vyhradil v Byzmagu pro tento rozhovor.

Jak byste zhodnotila české finanční a daňové právo v kontextu třeba jiných zemí EU? U nás je často označováno za poměrně rigidní, je to tak?

 Máte pravdu. Na druhou stranu v mnohých ohledech jsme i pod vlivem standardů EU. Zhodnotila bych však spíše jeho realizační stránku, tj. jak se prosazuje. Bohužel jeho prosazování je značně odtrženo od skutečné hospodářské reality a podmínek na trhu ve všech oblastech ekonomického života.

Podnikatelé a firmy si současně mnohdy stěžují na stále se měnící legislativu a také složitý výklad některých právních předpisů. Jak přichází některé novely, situace se stává nepřehledná. Jak to vidíte vy? 

Vyřešení praktických problémů pouhou novelizací předpisů a vydáváním nových obvykle situaci ještě více komplikuje. To ale platí podle mne pro všechny oblasti práva. Bohužel legislativa si u nás již žije svým vlastním životem a někdy se mi zdá, že si i vytváří podstatu své existence. V některých jiných zemích tomu není, pokud jde o erupci legislativy jinak, je však přesto omezena. Pokud jde o její kvalitu, asi bych se zamyslela nad tím, jak legislativce zaplatit, případně je zainteresovat tak, aby dlouhodobě zůstávali na svých pozicích. Na mnohých klíčových legislativních místech v naší státní správě je totiž obrovská fluktuace a dokonce jsou i místa, kde pro odbornou činnost v legislativní oblasti jsou využívány osoby, které v zásadě kvalifikaci nemají, a to jen proto, aby se ušetřilo. Již jsem se setkala i s tím, že legislativa využívá dokonce studenty. Legislativci by pak měli být ti nejlepší lidé s nejširším právním teoretickým i praktickým rozhledem, zejména je nezbytná dlouhodobá praxe. Takoví lidé však postupně již dlouhou dobu odcházejí a není za ně náhrada. Byli to lidé, kteří byli schopni okamžitě a při jednání analyzovat, jak jakákoli změna ovlivní aplikaci jiných předpisů, jaké problémy to vyvolá.

V nedávné době se často medializovalo téma přístupu finanční správy, respektive potenciálně nezákonného, nebo alespoň nepřiměřeného užití zajišťovacích příkazů. Co k tomu lze z odborného hlediska sdělit? 

Tento postup sám o sobě má oporu v právu. Způsob, jakým se ho však využívalo a bohužel nadále využívá, je politicky podmíněný. Politická aplikace práva je něco, co podle mého názoru odporuje základním principům právního státu. Slavili jsme dvacáté osmé výročí 17. listopadu a nějak se zapomíná na to, že jedna ze základních věcí, která byla na dřívějším režimu kritizována, byla aplikace práva podle politické objednávky. Ačkoli to není příliš zdvořilé, dovolím si vznést řečnickou otázku a snad mi to bude prominuto. To, nač se ptáte, není to právě ona politická aplikace práva? 

Co je podle Vás největší výzva blízké budoucnosti v oblasti finančního a daňového práva?

Těch výzev je vskutku mnoho. Zmínila bych ale připravovanou novou úpravu příjmové daně (zákona o dani z příjmu). Na této věci sama nepracuji. Ačkoli na této věci skuteční odborníci pracují, mám určitou obavu, zda výsledek nebude natolik komplikovaný, že jeho aplikace bude ještě problematičtější než to, s čím pracujeme nyní, tj. zjednodušeně řečeno deset výjimek ke každé výjimce, navíc prezentovaných vysoce sofistikovaným způsobem. Jsem totiž zastánkyní toho, že v jednoduchosti je nejen krása.

Byť z trošku jiné oblasti, než z finančního práva, bych jako příklad zmínila zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostor z roku 1990. Ten měl pouhých sedmnáct paragrafů a já osobně ho považuji za jeden z nejzdařilejších polistopadových předpisů, který byl naprosto zásadní pro celou hospodářskou sféru. Byl jednoduchý, přehledný a vcelku jednoduše vyložitelný. Podobných příkladů bychom v minulosti našli celou řadu i ve finančním a daňovém právu a onen příklad s nájmem nebytových prostor jsem záměrně použila jen proto, že šlo o něco, s čím se snad setkal každý podnikatel. Jdeme prostě cestou, kdy si řada lidí myslí, že problém vyřešíme právním předpisem. Já tento názor nezastávám. Jsme tak u toho, co jsem zmínila v odpovědi na jednu z Vašich předchozích otázek, totiž že legislativa si dnes vlastně žije již svým vlastním životem. Já to za správné nepovažuji. Základ by totiž měl spočívat ve výkladu jednoduchých předpisů. V tomto ohledu by klíčovou roli měla sehrát spíše výkladová praxe, judikatura a maximálně profesionální a odborný přístup soudů a nikoliv politicky ovlivněná legislativa a řešení každého problému novým předpisem, či novelizací.

 V červnu roku 2016 jste se stala předsedkyní Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Můžete nám přiblížit, jakou roli a kompetence má předseda tohoto soudu?

 Předseda plní do značné míry organizační a řídící funkce. Klíčovou roli hraje spíše předsednictvo Rozhodčího soudu. Nicméně některé pravomoci mám i já osobně jako předsedkyně. Zmínila bych například jmenování rozhodců a předsedů rozhodčích senátů tam, kde si strany rozhodce nejmenují, či kde chybí konsensus ohledně osoby jediného rozhodce nebo předsedy rozhodčího senátu. Zde jsem třeba ihned po svém nástupu do funkce zavedla zásadní změny, které by podle mého názoru měly maximalizovat jeden ze zásadních požadavků kladených na rozhodce, a to jejich nestrannost a nezávislost. Takové rozhodce totiž ve většině případů jmenuji ze seznamu rozhodců našeho Rozhodčího soudu podle jakéhosi, přeneseně řečeno, matematického klíče. Výjimkou jsou případy, kdy jsou vyžadovány zvláštní odborné znalosti, znalosti jazykové apod. Transparentnost rozhodčího řízení, kterou jsem si vytkla při nástupu do své funkce za klíčový požadavek a současně cíl výkonu funkce, se ostatně snažím sledovat ve všech krocích.

Rozhodčí soud působí již od roku 1949 a novodobě bylo rozhodčí řízení upraveno na základě zákona. Jak byste porovnala roli Rozhodčího soudu v 90. letech a v současnosti? 

Úloha Rozhodčího soudu je v zásadě stejná, jako tomu bylo v 90. letech minulého století. Naše činnost je vymezena zákonem o rozhodčím řízení. To, co se změnilo, je postavení stálých rozhodčích soudů, které jsou u nás pouze tři a ten náš je největší a má univerzální působnost. Co se změnilo, je pohled judikatury, tj. soudní praxe na řízení před stálými rozhodčími soudy. Ačkoli přesné statistiky u nás nemá nikdo, nelze nezmínit než to, že v tisku se třeba neustále hovoří o tom, jak škodlivé je rozhodčí řízení a jak je dobře, že soudy konečně více než v minulosti ruší rozhodčí nálezy těch „zlých“ rozhodců. To je výsledek spíše politické objednávky, když stát bohužel své právní neúspěchy v mnoha sporech jednoduše svádí na rozhodce a nikdy si nepoloží otázku, kde sám udělal chybu. Na druhou stranu z desítek tisíc rozhodčích nálezů, které byly v řízeních u našeho stálého rozhodčího soudu vydány od počátku roku 1995, kdy Rozhodčí soud vzniknul jako jakýsi pokračovatel mezinárodně a troufnu si říci i celosvětově uznávaného Rozhodčího soudu při Československé obchodní a průmyslové komoře, bylo podle podkladů, které máme k dispozici my, z nejrůznějších důvodů zrušeno pouhých 28! Nemyslíte, že již to svědčí o kvalitě rozhodčího řízení a procesních postupů, které u našeho Rozhodčího soudu aplikujeme?

Pokud se nepletu, cca před rokem došlo k novelizaci a Rozhodčí soud již neřeší spotřebitelské spory u nových smluv. Jak velká je to „rána“ pro Rozhodčí soud?

Hlavně je to zbytečné. Ochranu spotřebitele si vzala za cíl rozsáhlá novelizace zákona o rozhodčím řízení, která byla provedena zákonem č. 19/2012 Sb. a šlo skutečně o krok revoluční. Zaměřili jsme se na vyškolení specializovaných rozhodců pro rozhodování spotřebitelských sporů při poskytování veškerých garancí, které právo spotřebitelům poskytuje. Měli jsme a doposud na to máme rozsáhlý a speciálně vyškolený administrativní aparát a v zásadě se třeba nemohlo stát, že by spotřebitelé neměli možnost se o řízení proti nim vedeném dozvědět. Šlo o řízení rychlé, efektivní, podle jasných pravidel, když náš Řád je publikován v obchodním věstníku a třeba již jen na našem internetovém portálu se každý velmi rychle dozví, který Řád a s jakými poplatkovými povinnostmi je na to či ono řízení použitelný, včetně všech verzí v minulosti používaného řádu apod. Ostatně i toto je příklad politizace práva. Není totiž tajemstvím, že řada politiků si boj proti rozhodčímu řízení vzala za svůj jako součást svého programu. Právě tito politici však často vůbec neví, co to rozhodčí řízení je a když si přečtete jejich prohlášení, pak zjistíte, že mnohdy vůbec neví, o čem hovoří. Jednoduše to považovali za dobré téma pro svou politickou kampaň, protože na rozdíl od soudců, rozhodci jsou soukromoprávní osoby, které se proti útokům na svou osobu nemohou bránit. Navíc jsou vázáni striktní povinností mlčenlivosti.

Já si hlavně myslím, že na to doplatí sami spotřebitelé, ale samozřejmě i podnikatelský sektor. Sama podepisuji každý rozhodčí nález a za posledních necelých osmnáct měsíců ve své funkci jsem jich skutečně podepsala hodně. Četla jsem i řadu rozhodčích nálezů ve spotřebitelských sporech a musím říci, že to, jak se u nás na vysoké profesionální úrovni zachází se spotřebiteli ve většině řízení, je standard, který bohužel mnohdy spotřebitelům nemohou nabídnout ani obecné soudy, které jsou sice dnes u nás již vysoce profesionální a sama si činnosti soudů nesmírně vážím, jsou však navýsost přetížené.

To vše má přirozeně negativní vliv na rozhodčí řízení obecně, tj. jako na způsob řešení sporů. Ona mnou dříve zmíněná rozsáhlá novela zákona o rozhodčím řízení z roku 2012 zavedla speciální a zdůrazňuji speciální a zpřísněné instituty, které se podle této úpravy měly aplikovat výlučně právě v případě spotřebitelských sporů. Jde o instituty, které se nemají a nesmí aplikovat v případě, kdy účastníkem řízení není žádná ona tzv. slabší strana, tj. spotřebitel, tedy kdy jde o řízení mezi dvěma podnikateli. Praxe od roku 2012 šla ovšem jiným směrem, totiž začala ony zpřísněné standardy předvídané pouze pro spotřebitelské spory aplikovat i na řízení mezi dvěma podnikateli. Jde o něco, na co jsme upozorňovali a před čím jsme při přípravě a schvalování novely zákona o rozhodčím řízení z roku 2012 varovali. Byli jsme ubezpečováni, že toto se nestane a zákon jasně stanoví, co a kdy se má aplikovat právě jen v řízeních se spotřebiteli. Bohužel se ale stalo právě to, před čím jsme varovali. Nyní již ve spotřebitelských smlouvách nové rozhodčí doložky uzavírat nelze, ale v zásadě i na čistě podnikatelské spory se do značné míry prosazují instituty, které byly předvídány jen a pouze pro ochranu spotřebitelů. A to je špatně a značně to poškozuje právě podnikatelský sektor a rozhodování sporů mezi podnikateli.

Současně se stávají velkým tématem tzv. doménové spory, můžete k tomu sdělit více?

Ony se nestávají velkým tématem. Jde o aktuální téma již řadu let. Jde o spory týkající se registrace internetových domén, které například mohou poškozovat práva jiných osob. Náš Rozhodčí soud má licenci pro rozhodování řady sporů tohoto typu, a to sporů ohledně domén v rámci domén prvního řádu .cz, .eu, .aero, .asia, .biz, .cat, .com, .coop, .info,  .jobs, .mobi, .museum, .name, .net, .org, .pro, .tel, a .travel. V mezidobí se tato agenda, kterou vyřizujeme již více než deset let, stala nedílnou součástí naší činnost a je zapotřebí poznamenat, že takto rozsáhlý katalog domén, v rámci kterých řešíme spory, má málo která stálá rozhodčí instituce na světě. Je to pro nás velké vyznamenání a řada vskutku celosvětově renomovaných mezinárodních rozhodčích soudů nám to i závidí. Lze si položit snad spíše řečnickou otázku, zda toto samo nesvědčí o profesionalitě našeho Rozhodčího soudu. Máme pro to i profesionálně školený aparát, spory rozhodujeme v mnoha jazycích.

Co je hlavní výhoda rozhodčích doložek a jak vyvrátit obavy firem, které třeba nemají důvěru v rozhodčí řízení? 

Hlavní výhodou je to, že strany si samy mohou ovlivnit postupy, které chtějí v rozhodčím řízení aplikovat. Obavy týkající se rozhodčího řízení si hlavně mohou vyvrátit podnikatelé sami. Problém je totiž v tom, že podnikatelé u nás v podstatě nevyužívají oné extrémně rozsáhlé flexibility rozhodčího řízení a smluvní autonomie, která se s ním pojí. Tak například myslíte si, že strany si například sjednávají to, že v řízení není zapotřebí překládat do jazyka řízení listiny (smlouvy, obchodní korespondence a jiná dokumentace), které se mohou objevit jako důležité pro spor a tím až drasticky minimalizovat případné náklady řízení? Podobných příkladů mohu uvést několik. Děje se to i přesto, že posledních více než dvacet let bylo věnováno propagaci rozhodčího řízení u nás, včetně nejrůznějších odborných akcí opravdu hodně prostoru a řadu akcí organizoval i náš Rozhodčí soud.

Z jiného soudku bych však ráda uvedla, že strany především nepostupují tak, jak by postupovat měly v mnoha klíčových ohledech. Jedním ze základních principů je to, že strany mají možnost ovlivnit výběr (jmenování) konkrétního rozhodce. Do určité míry bych to snad mohla srovnat s ovlivněním poroty v anglo-americkém porotním systému, kde jde o klíčový procesní pilíř. Do určité míry u nás bohužel zdomácnělo, že strany a jejich právní zástupci jaksi podvědomě hledají rozhodce, které osobně znají a myslí si, že ho budou umět ovlivnit, tj. mají na něho nějaký vliv. Bez ohledu na to, že jde o něco, co v rozhodčím řízení nemá žádný prostor, jde o postup velmi riskantní. Strany by si neměly pokládat otázku, ke kterému rozhodci mám nějakou vazbu, nýbrž který rozhodce bude ten nejnestrannější a nejvíce nezávislý a který bude zároveň splňovat vysoké kvalitativní předpoklady. To ale strany bohužel nečiní.

Vývoj počtu sporů od roku 2011 razantně klesá. Čím to je a jaká je podle Vás budoucnost rozhodčího řízení?

Rozhodčí řízení zde bylo, je a bude. Na jedné odborné akci byly prezentovány příklady, kde všude se v minulosti objevovaly rozhodčí doložky, můžeme ji nalézt třeba i v testamentu amerického prezidenta George Washingtona. Celosvětově se rozhodčí doložky používají napříč smluvní praxí ve všech odvětvích hospodářství.

Máte pravdu, že počet sporů poklesnul. Je to ale paradox, protože obecným zájmem by mělo být, aby spory v hospodářském, ale vlastně i právním sektoru vůbec nevznikaly. To je samozřejmě naivní idea. Naše činnost je ale hodně specifická a právě zde je jakákoli statistika velmi zrádná. Je to asi totéž, jako posuzovat úspěšnost obecných soudů podle toho, kolik žalob bylo u nich podáno, resp. kolik řízení bylo u nich zahájeno. Jak v případě soudů, tak v případě rozhodčího řízení vlastně nelze činit z kvantitativních číselných údajů v podstatě vůbec žádné závěry. Závěry lze činit pouze z kvalitativních údajů. Těmi je například v našem případě minimální množství rozhodčích nálezů, které jsou v následném řízení před soudy v rámci tak zvané kontrolní funkce soudů ve vztahu k rozhodčímu řízení rušeny. A zde máme výsledky podle mne opravdu velmi dobré. 

Rozhodčí soud je úzce navázán také na Hospodářskou komoru ČR. V čem jste si vzájemně nápomocni?

Jsme sice naprosto nezávislí a již z podstaty naší činnosti nesmíme podléhat jakémukoli vlivu. Na druhou stranu jsme přirozeně mimo jiné s Hospodářskou komorou ČR spojeni. Proto je zde komunikace přirozeně velmi úzká. Přeji si, aby byla ještě užší. Je škoda, že se k nám třeba mnohdy nedostávají informace členů Hospodářské komory ČR hodnotící organizaci rozhodčího řízení u nás. To nás totiž eminentně zajímá. Jde o něco, co jsme schopni ovlivnit a v obecné rovině v zásadě máme i zákonné možnosti jak ovlivnit administraci, tj. technické postupy při vedení rozhodčího řízení tak, aby toto bylo pro podnikatele co nejpřijatelnější.  Tyto informace vlastně vůbec nemáme. Myslím si, že jak členům Hospodářské komory ČR, tak i naší činnosti by nesmírně prospělo, pokud by se taková informační platforma vytvořila. Ono se totiž ledacos šušká, jak je to bohužel pro Českou republiku typické, ale nikdo nepřijde s tím, že například podnikatelé z Olomouckého kraje na té a oné akci kritizovali, že třeba lhůty v rozhodčím řízení by měly být takové či onaké apod. To totiž opravdu ovlivnit můžeme a je-li to nezbytné a vyžaduje-li to hospodářská praxe a není-li to v rozporu se zákonem, můžeme v krajním případě provést i změnu našeho Řádu apod. To, co jsem uvedla ve vztahu k Hospodářské komoře ČR, platí v celém rozsahu i ke vztahu k Agrární komoře ČR.

 

Foto: Archív

Komentáře (0)

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášeni.

Partneři magazínu
další partneři
© 2017 BYZMAG.cz, Všechna práva vyhrazena.
made with    by esmedia