Lidé a projekty

Znovuzrození s Kryštofem Látalem

Publikoval Jana Albrechtová24.4.2018

Kryštof se rozhodl, že na invalidní vozík nechce a tak se vyléčil sám pomocí homeopatie. Kryštof Látal si prošel několika svými vlastními projekty, než zakotvil u své srdcovky homeopatie, přesněji řečeno Homeopatie s Kryštofem Látalem. K homeopatii jej přivedl zejména jeho vlastní zdravotní stav, kdy nejdříve pomohl sám sobě od silného revma a pokročilé artrózy, zkrátka a dobře zahodil francouzské berle a řekl ne invalidnímu vozíku. Jak se dá přeprogramovat chybné nastavení v hlavě, aby podle toho začalo správně fungovat i tělo? Kryštof se o tom, a nejen o tom, v tomto rozhovoru široce rozpovídal.

Znovuzrození s Kryštofem Látalem 15 fotografií ve fotogalerii

Kryštofe, prošel sis již několika svými vlastními projekty, např. Dáme dotace EU, Pojď se mnou... Homeopatie, ve které se ti, jak vidno, velmi dobře daří. Je to však zcela něco jiného než dotace či poradenství při koupi nemovitých či movitých věcí. Co u tebe způsobilo tento obrat o 180 stupňů? Je pozoruhodné, že hlavním tvým záměrem bylo vždy pomoci druhým.
Potřeba pomáhat lidem pro mě vždycky byla důležitá. Nepasuji se do role spasitele, nicméně když se zamýšlím nad tím, co všechno jsem dělal a vytvářel, tak skutečně tohle všechno mělo jeden společný jmenovatel, pomoc druhým, kteří si o to řeknou a podporu těm, kteří o podporu požádají. Můj příběh se začíná psát už zdravotnickou školou, kterou jsem studoval 7 let v oboru diplomovaný zdravotní laborant. Tahle škola mě naučila popsat snad všechny chemické děje v těle od hematologických, biochemických imunologických až po ty genetické.

Pokud člověk nemá rád sám sebe, jeho vlastní tělo jej může začít ničit…
Všechno mi dávalo smysl, až na jednu věc. Proč v nemoci k chemickým změnám v těle dochází, kde je ta příčina, ten prapůvod nemoci. Pokládal jsem si otázky, co nám má nemoc říct a jestli je správně, když ji medicína jen potlačuje, aby nebyla slyšet. Uvědomil jsem si, že je naopak podstatné nemoci umět naslouchat a snažit se ji porozumět. To už západní medicína neumí . V té době, takřka od konce základní školy, jsem měl silné revma a pokročilou artrózu, danou autoimunitně, chodil jsem jen s obtížemi o francouzských berlích. Tehdy jsem se psychosomatikou nebo homeopatií ještě nezaobíral, přesto jsem si uvědomoval jednu věc. To, co se mi projevovalo jako autoimunita - tzn., že mé vlastní buňky ničily mé tělo, to stejné se mi odehrává s trochou nadsázky v hlavě. Zjednodušeně řečeno, zažíval jsem pocit sebe odmítání, někdo by řekl až velké nesebelásky. Věděl jsem, nebo jsem si byl dokonce jistý, že mezi tím co žiju a jaký život žiju a tím co se mi somatizuje, projevuje na těle, je velká souvislost.

Autoimunitní nemoc jako klíč k pochopení sebe sama
Že mé tělo mi jasně říká: něco ve svém životě děláš špatně a protože to nevidíš a nejsi schopen změny, tak já ti to ukážu v podobě autoimunitní nemoci. Tuhle souvislost jsem znal. A přestože mi bylo často hrozně a někdy jsem nemohl chodit ani o těch berlích, nebyl jsem schopný o svých bolestech na duši mluvit. Věděl jsem, že tam jsou, ale jejich odkrytí pro mě bylo mnohem bolestivější než to, když mě bolelo celé tělo. Každopádně, na přelomu střední a vyšší zdravotnické školy jsem začal studovat homeopatii. Toužil jsem objevovat hlubší příčiny nemocí.

Nemoc je nutné nejdříve pochopit
Homeopatie mi je blízká právě v tom, jak vnímá pojetí zdraví a nemoci. Je schopna vnímat lidský příběh ve všech jeho aspektech a dívat se na příčinu nemoci jako na legitimní klíč k uzdravení. Tzn. nejdřív nemoc musíme pochopit a až pak ji „odložit". Pouhým potlačováním jejich projevů, tak jak to často řeší klasická medicína, to nejde. Přesto všechno, je její postavení velmi důležité. Vždycky říkám, že každý léčebný směr má své místo. Ať už je to homeopatie, čínská medicína, západní medicína nebo například reiky. Všechny tyto léčebné metody leží v jedné rovině a na nás je, abychom se svobodně rozhodli v danou chvíli pro tu nejlepší pro nás. A tak jsem jezdil do Brna na homeopatickou fakultu celé 4 roky. Abych se homeopatii naučil a byl schopen skrze její principy, lidem pomáhat k uzdravení.

Schopnost mluvit o problémech a dotknout se jich
Homeopatie vyžaduje aktivní přístup od pacienta, který je v léčbě rovnocenným partnerem homeopatovi. Nevyžaduje, aby ho homeopat někam táhl, nestaví se do pasivní role oběti. Homeopat je průvodce, který ukazuje cestu, po které se může klient vydat. A je jen na klientovi, jestli se po ní rozhodne jít Pro mě osobně je stěžejní částí homeoterapie, schopnost mluvit o svých problémech a dotknout se jich. Čeho se nejvíc obáváme a máme z toho strach , tak to jsou právě ty věci, které je potřeba vynořit na povrch a začít s nimi pracovat. Bolí to, není to lehké, ale je to nezbytné. Já jsem toho dlouhou dobu nebyl schopen. A čím déle jsem čekal, tím se můj zdravotní stav zhoršoval. Jednoho dne jsem se musel rozhodnut. Buď takhle budu pokračovat dál a ke třicítce mě čeká invalidní vozíček, jak mi doktoři predikovali. Nebo se postavím na vlastní nohy, odrazím se ode dna a začnu ty zátěže, které mě ke dnu táhly postupně odhazovat. A tak jsem přišel, bylo to zrovna na letní homeopatické škole za svou lektorkou a říkám ji, že potřebuji pomoct. Už tohle pro mě bylo zásadní rozhodnutí spojené s emocemi. Do té doby jsem si totiž nedokázal o pomoc říct. Bál jsem se ukázat svoji slabost a čím víc jsem ji zakrýval, tím víc jsem se slabším stával.

Strachu se člověk musí postavit
Podobné se léčí podobným. To z čeho máme strach, s tím se musíme konfrontovat, nastavit si zrcadlo. Homeopatikum je takovým vnitřním zrcadlem, nese sebou informaci, toho co klient žije a prožívá. S tím jak jsem mluvil o svých problémech, které jsem nebyl schopný do té doby řešit, tím postupně začaly mé záněty ustupovat. Někdy to bylo až zázračně rychlé. Pamatuji si, jak po jednom proplačtěném sezení jsem se postavil na nohy a najednou jsem necítil bolest, kterou jsem do té doby žil v každém okamžiku. Věděl jsem, že tuhle sílu moje tělo má a ta úžasná provázanost mezi nemocí těla a „duše" chcete-li mysli, je velmi úzká. Byl jsem si jí vědom. Když se můj zdravotní stav začal zlepšovat, cítil jsem, že musím udělat další krok ve svém životě, a to je postavit se na vlastní nohy. Odstěhoval jsem se od rodičů a začal žít nový život v Brně.


S podnikáním je to jako v životě. Někdy je první láska na celý život. Mnohdy to tak však nebývá a život nás prvně profackuje, abychom si uvědomili hodnotu dobrého vztahu, abychom se poučili z chyb a nedělali jsme je v budoucnu. Úspěšné vztahy dnes často stojí na neúspěších minulých vztahů. Tak to prostě bývá. Stejně tak jako podnikání na mylných rozhodnutích. Bez nich by nebylo úspěchu. Jaké mylné kroky jsi musel udělat, než ses dopracoval k úspěchu?
Přesně tak. Bez mylných kroků by nepřicházely úspěchy. To je věc, kterou jsem si uvědomil až nedávno. Hodně mě brzdil strach udělat chybu. Bál jsem se pohnout z místa, protože jsem věděl, že to bude nedokonalé. Proto jsem na dlouhou dobu na jednom místě zamrzl. Teď už vím, že chyby přirozeně k podnikání patří a naopak, jsou žádoucí. Díky nim se totiž učíme, když uděláme jeden krok vzad a dokážeme se z dané chyby poučit, můžeme udělat další dva kroky v před. A tak to funguje celý život. Když se zamyslím nad tím, co všechno se mně nepovedlo, abych se dopracoval k tomu, kde jsem teď, mohl bych o tom napsat celou knihu. Jedna z těch nejpodstatnějších chyb, byl strach říct si o peníze. Nedokázal jsem odlišit pomoc od businessu. Často jsem lidem pomáhal a nic si za to neříkal. A čím víc jsem dával, tím víc si lidé brali. Teď už vím, že je v pořádku, někomu pomoct a dát tomu svou cenu.

Jaké duševní a naopak tělesné bolístky lidi často trápí? Nakolik si je způsobujeme sami a nakolik za to mohou vnější vlivy?
Tím jak jsem nastavený, si přitahuji klienty, kteří s mým názorem už rezonují. V mém případě je to myšlenka, že primárně nejdu léčit nemocná záda, nemocné srdce, ale nemocného člověka, který za mnou přichází. A daná nemoc, která ho trápí je „somatizací" tedy projevením jeho vnitřních a vnějších problémů, které není schopen řešit. Příznaky nemoci jsou pro mě vstupní bránou k problémům, které leží uvnitř. A já s klientem řeším právě to, co je uvnitř. Každá nemoc je svým způsobem psychosomatická. Tzn. nic se neděje náhodou a i když spadneme a poraníme si koleno, které nás pak bolí a nateče, tak to že se nám něco takového stalo prostě s námi souvisí a pokud bychom se po tom pídili, tak věřím, že uvědomělý klient by dokázal přijít na to, proč takový úraz měl, a neříkal by tomu jen náhoda.

Často nakonec zjistíme, že všechno se vším souvisí. Jak je to možné? Jak to, že člověk sám sebe tak málo zná?
Přesně tak, všechno se vším souvisí. Člověka můžeme chápat jako ucelený systém, který je složený z bio-psycho-socio-spirituální a energetické složky. Z toho vyplývá, že nemoc vzniká ve chvíli, kdy je jedna nebo více těchto složek v nerovnováze. A protože je člověk ucelený, navzájem propojený systém, tak ve chvíli kdy je problém na úrovni jedné složky, začne se to postupně projevovat i na úrovních ostatních. V dnešním hektickém světě, tak jak jsme si ho nastavili my, ani nemáme čas sami sebe poznat. Vždyť lidé pořád říkají, nemám čas. A kolik lidí, si během dne dokáže najít čas sám na sebe. Na své myšlenky a emoce. Málokdo. Jen ve spánku, skrze naše sny s nimi pracuje podvědomí, ale na vědomé rovině mnohdy ztrácíme kontakt s tím, co žijeme. Každý den bychom si měli najít minimálně půl hodinu na to, abychom byli v klidu sami se sebou. Ve chvíli, kdy člověka něco trápí, je zacyklený ve svém patologickém vzorci tak ani není možné, aby se z něho sám dostal. Pak je potřeba, aby o problému s námi mluvil nejlépe někdo druhý, třeba terapeut a ukázal klientovi cestu jak se zase vrátit do zdraví. Čím hlubší vzorec nemoci jsme si vytvořili, tím obtížnější je, abychom sami našli cestu zpět.

Jsi také comunity builderem projektu Podnikni to! Jak tobě osobně Podnikni to! ve tvém vlastním podnikání pomohlo?
Velké, nadčasové projekty, ke kterým Podnikni to! řadím, často vytvářejí silné osobnosti. Pro mě je důležité být s takovými lidmi v kontaktu. Nejen, že mě inspirují ale hlavně, a to je pro mě důležité, vím, že v jejich přítomnosti rostu. A v přírodě jsou jen dva směry, buď něco roste, nebo zaniká. Jakub Tížek a Maxim Dužek mi tenhle růst umožňují. A to platí i v mých osobních vztazích. Obklopuji se lidmi, se kterými je pro mě setkání radost, ne starost. Vytvářím vztahy, které mě baví a to co do nich dávám, dávám svobodně. Mimochodem, díky Podnikni to! jsem si uvědomil, že podnikání je pomoc za peníze, bez nich by to byla charita. Ale i ta je někdy potřeba. (smích)

Foto: Archív

Komentáře (0)

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášeni.

CEE Summit
Partneři magazínu
další partneři
© 2017 BYZMAG.cz, Všechna práva vyhrazena.
made with    by esmedia