Psychologický termín označující „existenciální vakuum.“

Pozoruji její výskyt každý týden – jak jinak, než v neděli – zde na profesní síti Linkedin. V neděli se totiž na mém profilu nebývale zvýší provoz. Vzroste počet návštěvníků, žádostí o zařazení do případných výběrových řízení, přibude dotazů, zda náhodou neobsazuji pozici podobnou jejich profilu.

Myslel jsem si, že jako jeden z mála „vyvolených“ právě pozoruji neviditelné (téměř podmořské) proudy hýbající trhem práce. „Přibude nám obchodníků, sleduji, kolik se jich právě třese o svá místa."(Vidím snížení výrobních kapacit.)

Nebo mě napadalo, že návštěvy „u headhunterů“ jsou ekvivalentem plných čekáren v období podzimní chřipkové epidemie. „Český průmysl dosáhl vysoké kvality produkce, a proto nebude manažerů kvality třeba.“ Nebo že se v kapce rosy odráží celý vesmír. …

Nedělní provoz přitom možná způsobuje duševní bolest, a je jen jedním z příznaků absence smyslu života. V neděli si uvědomujeme, že nás čeká pondělní cesta někam, kde nenacházíme naplnění smyslu. Nedělní neuróza je jako dušnost při výstupu do schodů, ranní kašel, nebo bolesti kloubů.

A hlavně: neděle je často jediným dnem, kdy máme chvilku „mrknout se po něčem lepším z domácího počítače.“