Je někdo z vás obchoďák? Že se vůbec ptám, viďte …
Mají krásný život. Nejen, že chtějí, ale musí se oblékat elegantně. Nejen, že chtějí, ale také musí vypadat k světu, protože jsou tváří společnosti. Jsou tváří společnosti, jsou ušima marketingu, jsou první pomocí zákazníků. Je to jedno z mála korporátních povolání, u kterých se říká, že když jsou často v kanceláři, tak vlastně nepracují, či dělají něco jiného, než by měli. Ano, mají být u zákazníků! Na cestách. Ne nadarmo se proto některým říká „cesťáci“.
Mají krásné flexibilní zaměstnání, protože každé jednání je jiné. Někdy jsou u zákazníka v oblibě, jindy jsou téměř až kopáni do zadnice.
Obchodní lidé mají přehnané sebevědomí. Ten obchoďák, kdo říká, že to tak není, tak ten se minul povoláním. Zamyslete se. Potkali jste někdy dobrého obchoďáka, který mlčel a měl sklopenou hlavu? A přitom byl úspěšný?
Také si pořád na něco stěžují. Jednou mají moc práce. Podruhé dělají práci za někoho jiného. Následně přijde období před Vánocemi, a i kdyby pracovali beze spánku, tak by nestíhali. Jenže ono to tak je u každého ve firmě, že před Vánocemi nestíhá. Jenže, obchoďák jak profesionál, tak amatér používá všechny své naučené fráze a svého daru jazyka, že o tom vědí úplně všichni. Vážně všichni.
Zavolali jste před Vánocemi někdy obchoďákovi? Po vašem hovoru toho zase tak moc mít vyřízeno nebudete, ale za to vás bude hřát příjemný pocit na srdci, že jsou na tom lidé mnohem hůře, než vy. Nakonec rádi využijete jeho radu, ať se ozvete po Novém roce. To už možná na vás bude mít o kousek více času.
Já to říkám pořád, práce obchodního zástupce je řehole. Pořád po vás chtějí výsledky, počty schůzek, segmentaci zákazníků, plán na roky dopředu. Ale! Práce je to k nezaplacení. Ten, kdo jednou vstoupil do obchodního oddělení, ten už z něho dobrovolně neodejde. Nejde ani tak o ten plat, ani o služební auto, či jiné benefity. Víte, o co jde?
Jde o tu svobodu … Ta je k nezaplacení …