Možná ho znáte jako autora knížky Jak zvládnout práci manažera. Tím už více než rok není. Pro své fanoušky sepsal, jak během posledních dvanácti měsíců přechod ze zaměstnaneckého do podnikatelského módu prožíval. Je to inspirativní, proto článek Michala Pohludky rád šířím dál.  

Rok se s rokem sešel. Korporátní firmu jsem vyměnil za nejistý projekt “podnikání”. Vám píši kontrolní hlášení po roce, na finančák ho musím posílat každý měsíc. Daně se platí ze všeho, na což si člověk také zvykne. Musí. A jak že se přechází z korporátu do své vize, která má těšit, uživit nás a zároveň nezabít z neustálého pracování?

Pokusím se alespoň pár věcí popsat. Někdy na to zorganizuji přednášku, protože začít podnikat v roce 2019 má svou dávku odvahy. 

Korporát je krásný. Líbí se mi v něm. Mám i nadále možnost v něm čas od času být, pomáhat vidět svět trochu jinak, než ho vidí tamní mnohaletí manažeři, buď pracující věčnost v dané firmě nebo dvě věčnosti v daném odvětví. 

Vždy jsem chtěl udělat v práci totální změnu. Ne jen takovou, která je běžná. Z firmy do firmy jiné. Avšak v oboru, protože zkušenosti se platí a přechod bývá spojen s nárůstem platu a také s novou, vyšší pozicí. A tak jsem odešel z oboru téměř úplně. 

Ze dne na den. Prvního února loňského roku byl můj první den na volné noze. Vzbudil jsem se a nikam jsem nemusel. Krásná představa? Pro někoho možná, mne však děsila. Jistota zmizela, odpovědnost narostla. Vždy nás učili kolegové američtí udělat si plán. Vizi. Komunistickou pětiletku, avšak v pojmenování se tomu říká short/mid/long term plány. Tím jsem začal, ale z toho se člověk nenají. 

Udělal bych to stejně. Člověk má směřovat někam k cíli, který je ve hvězdách, protože pokud se zastaví na půlce, pořád je to úspěch. Můj plán je dělaný na šest let. Pak jsem ho rozvolnil na sedm, protože mám sedmičku rád. Korporátní zkušenosti z vedení firmy, obchodu a lidí je něco, co člověku zůstane v krvi.

A může to použít i v jiném oboru? Ano. 

Obával jsem se, že mé zkušenosti ve zdravotnictví nebudou přenositelné. 

Opak byl pravdou. 

Stačí k tomu pár zásad, které si nechám pro sebe – teď, pro všechny někdy v budoucnu – v psané nebo mluvené formě. 

Poděkování patří všem mým kolegům a klientům.

Mnozí zákazníci se začali ozývat. Díky nim se první fáze plánu mohla realizovat.

Dokonce mnozí klienti jsou z řad fanoušků mého facebookového blogu „Život korporátního vedoucího“.

Lidé dělají obchod s lidmi. Lidé jsou to bohatství. 

Obklopil jsem se kolegy, přičemž se od nich mohu i učit. Někteří jsou výrazně mladší a znám je prostě tak, že mi napsali přes ŽKV blog a zašli jsme na kávu. A někdy se to potká.

Příležitostí je spousta. Regulací také. 

Není pravdou, že se prostředí na podnikání zpřehledňuje a podporuje ty začínající. 

Řídil jsem v ČR velkou korporátní firmu, avšak jako podnikatel jsem byl nováčkem. Pane Lorenc, to máte kontrolní hlášení, daně z auta, sociální a zdravotní, superhrubá mzda, pokuty za špatně vystavené faktury, pčechod z neplátce DPH na plátce DPH a tisíce věcí, které prostě musíte. Musíte. Musíte. Ale?

Člověk se stále učí. To je motorem pokroku a inovací.

Inovace a pokrok je oblast, kam začínám s kolegy směřovat.

Proč?

Co Čech, to vynálezce. Úžasná myšlenka. 

Některé z nich jsou i takové, že mají přidanou hodnotu. 

Pomáhají.

Pokud budu psát za rok “report”, tak věřím, že několik start-up firem díky nám vyroste nebo dokonce vznikne. 

A že jich devět z deseti chcípne?

Ano. 

Devěkrát to nevyjde a ten desátý nám udělá radost.

Přednáším s radostí. Většinou pro studenty. Dříve jsem na tyto aktivity neměl čas a ani se to moc nenosí, že by korporátní vedoucí přednášel něco jiného než reporty, forecasty a čísla. 

Teď?

Teď se snažím mluvit a to bezpowerpointu.cz. Klikněte. Poznáte mé aktivity o kousek více.

Hodně lidí přemýšlí, zda začít nebo nezačít podnikat. Odejít z korporátu nebo ne? To je těžká otázka.

Nevím, zda odpoví má věta: “Po roce musím říct, že bych zvolil stejnou cestu.”

Takže rok podnikání za mnou.

Přežil jsem, i má firmička.