Zatížení běžného daňového poplatníka bude v ČR příští rok nejvyšší za posledních 25 let.
Takzvaná složená daňová kvóta v příštím roce dosáhne úrovně 35,9 procenta. Vyplývá to ze Zprávy ke státnímu rozpočtu ČR na rok 2020, kterou publikovalo ministerstvo financí. Znamená to, že složená daňová kvóta dosáhne v příštím roce své rekordní úrovně za období uplynulého čtvrtstoletí.
Od roku 2015 se podle ministerstva financí zvýšila složená daňová kvóta postupně z 32,6 procenta až právě na předpokládaných 35,9 procenta. Provedeme-li přepočet na metodiku OECD, vzrostla, resp. vzroste složená daňová kvóta v ČR z 33,3 procenta v roce 2015 na 36,6 procenta v roce 2020. Úroveň složené daňové kvóty 36,6 procenta tak bude nejvyšší za uplynulé čtvrtstoletí (viz graf níže).
V novodobé historii ČR byla složená daňová kvóta dle dat OECD vyšší jen jednou, a sice hned v roce 1993, kdy dosahovala úrovně 37 procent. Tehdy ovšem tuzemská ekonomika procházela specifickým transformačním obdobím, takže srovnání s dneškem nebo obecně etapou po roce 2000 nemusí být zcela objektivní.
Složená daňová kvóta zachycuje daňové příjmy veřejných rozpočtů a příjmy z povinného pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění ve vztahu k objemu hrubého domácího produktu. Růst daňové kvóty značí nárůst přerozdělování, který sice tlumí možné sociální napětí, avšak zároveň podvazuje ekonomickou aktivitu a ekonomický růst. Zmíněný markantní vzestup složené daňové kvóty je tedy varovným znamením.
Daňový poplatník na chod státu přispívá v rostoucí míře. Jeho příspěvek od roku 2014 narůstá rychleji, než jak roste ekonomika jako celek. Jak kvůli zvyšováním některých daní, tak kvůli opatřením uváděním za účelem zlepšení daňového výběru, jako je EET nebo kontrolní hlášení. Vláda však z takto získávaných peněz disproporčně silně financuje běžné výdaje na úkor těch investičních. Navíc nadále hodlá hospodařit schodkově.
Část běžných výdajů, například na vyšší platy učitelů, je ekonomicky obhájitelná. Avšak část nikoli. Zejména pak ne, přihlédneme-li právě ke schodku rozpočtu i ve ekonomicky stále poměrně příznivých časech a také k té skutečnosti, na niž upozorňují i mezinárodní instituce či ratingové agentury, že vláda není s to uspokojivě reformovat systém penzí a systém veřejné zdravotní péče. Vláda zkrátka žije z podstaty a prosperity druhé půle běžícího desetiletí. Spíše, než aby léta prosperity využila k reformám, jede v zajetých kolejích a klade až přílišný důraz na nekoncepční sociální výdaje. Platí to pro rok letošní a, projde-li navrhovaný rozpočet, i pro rok 2020.
